Ahoj,

hlásím se posedmé. Hubnu se STOBem dva měsíce a 14 dní a cítím se skvěle. Hanka Málková odvádí skvělou práci a já se snažím nezaostávat. :-) Takže jsme takový skvěle pracující tým. Mé úspěchy dokládá přiložená fotografie, která je odměnou za odvedenu práci. Ale vlastně to není práce, je to zábava a je to výzva. A to mě baví.

Dneska to vezmu trošku odjinud a taky možná příliš ze široka, ale nemůžu jinak. Hodně lidí si myslí, že ten, kdo miluje svoje tělo, nikdy nedopustí, aby to tělo bylo těžší než jsou medicinské normy. Ale tak to není. Já miluju svoje tělo už přibližně 17 let. Proč právě 17, to by bylo na hodně dlouhý příspěvek, takže od toho teď odhlédněme a vraťme se k  původní myšlence. Miluju svoje tělo a miluju ho už dlouho, přesto to tělo rozhodně nikdy nevykazovalo známky trendy štíhlosti. Jenže ta láska k mému tělu se projevuje například tak, že neužívám žádné léky, roky jsem nebyl nemocný, mám v pořádku tlak, cholesterol i cukr. Nečekám na dobu, kdy bude moje tělo lehčí, abych si ho mohl zamilovat, miluju ho stále, se všemi změnami. A tak se mi i dobře hubne. Snižování hmotnosti pro mě není honba za láskou ke svému tělu. Naštěstí.

Pořád opakuju, že chci elektrokolo s nosností 120 kg, abych si nastavil nějaký cíl a měl vidinu odměny za jeho dosažení, ale výzva už mě pohltila natolik, že o  žádné elektrokolo už nejde. Naopak bych si chtěl při váze 120 kg nadělit běžecký pás, abych mohl při nepříznivém počasí chodit na procházky i doma. A vlastně chci víc svých peněz investovat do pravidelného pohybu, protože je to prostě super. Chodím a plavu a dělá mi to moc dobře. Díky, že jste se mnou.

Na závěr trocha shrnující lyriky:

Plavu si, ani nevím jak,

už nevážím jak velkovlak

a je mi krásně - je to tak,

že na sobě jsem rád si mák'.

A ještě dlouho budu makat,

přestalo mě salko lákat,

další jídla všelijaká.

Nad nadváhou už se smráká!

V pohybu jsem radost našel,

jako bych se Prahou vznášel.

Mějme rádi těla naše!

Dnes se loučím, Šťastný Vašek.