Podobenství: Dědeček a vnuk

Jednouvečer si dědeček s vnukem povídali o současném životě.
Najednouse vnuk zeptá svého dědečka:
"Dědečku, kolik je tivlastně let?"
Dědeček odpovídá: "Nech mě chvílipřemýšlet...
Narodil jsem se před televizí, očkovánímproti obrně, kopírkou,
kontaktními čočkami a antikoncepčnímipilulkami.
Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserovépaprsky.
Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky,oblečení se prostě vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, abyuschlo.
Člověk nebyl na Měsíci, neexistovala tryskováletadla.
Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme spolu, vkaždé rodině byla matka a otec.
Slovo "gay" bylorespektované anglické slovo, které označovalo veselého,laskavého, spokojeného muže a ne homosexuála. O lesbičkách jsmeani neslyšeli, a muži nenosili náušnice.
Narodil jsem se předpočítači, paralelním studiem a skupinovou terapií.
Lidénechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřebyposílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsemkaždého muže ´Pane´ a ženu ´Paní´ nebo ´Slečno´.
Kdyžv té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu, děti amladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla těhotná,doprovázeli ji k sedadlu, a pokud bylo třeba, šli jí koupitjízdenku, kterou jí přinesli.
Muži chodili u okraje chodníku,ženy podél domů.
Na schodech se ženám přenechávala strana uzábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim vždypřisunuli židli, když si sedaly.
Muži nikdy nezdravili ženu,aniž by přitom vstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli.Vstávali od stolu pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylopouze na okamžik. Muži ženám otevírali dveře auta nebo jinédveře a pomáhali jim při odkládání kabátů.
V mé doběpanenství nezpůsobovalo rakovinu, a takové dívky znamenaly prosvou rodinu čest a pro svého manžela čistotu.
Náš život seřídil Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke Staršímlidem, chováním dle zákona, naplňovalo ho plodné soužití sostatními a odpovědná svoboda.
Učili nás rozlišovat dobré ašpatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky.
Orychlém občerstvení jsme si mysleli, že je určeno pro lidi vespěchu.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimibratry a sestrami a dalšími vzdálenými a blízkými příbuznýmia přáteli.
"Time sharing" znamenalo, že rodina je nadovolené s jinými rodinami a ne, že sdílí prostor s cizímilidmi.
Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě omobilech.
Neposlouchali jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety,CD, DVD a neměli jsme elektronické psací stroje, počítače,notebooky.
Notebook znamenalo notový sešit.
Hodinky jsmenatahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky a domácíspotřebiče neměly světelné displeje.
Když už mluvíme ostrojích, nebyly ani bankomaty,mikrovlnné trouby, budíky s rádiem.Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod...
Neexistovalydigitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejichvyvolání se čekalo nejméně tři dny.
Pokud bylo na výrobkuuvedeno ´Made in Japan´, znamenalo to, že je špatné kvality, azboží označené ´Made in Korea´ či ´Vyrobeno v Číně´ nebo´v Thajsku´ ani neexistovalo.
Neslyšeli jsme o Pizza go home,McDonaldu nebo o instantní kávě, umělých sladidlech... V obchoděbylo možné koupit něco za 5 až 10 haléřů.
Zmrzlina,jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 50 – 70 haléřů.
Novéauto stálo 20000 korun, ale kdo měl tolik peněz?
V mé doběbyla tráva něčím, co jsme kosili, a ne kouřili.
My byliposlední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže, abymohla mít dítě.
Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je milet?"
"Ach dědo... více než 200!" odpovědělvnuk.
"Ne, miláčku, pouze padesátpět!"