Už dávno jsem se musela naučit vařit úsporně a nevymýšlet si zbytečně drahá jídla. Skromný život má, pokud jde o stravování, jednu nespornou výhodu: člověk se naučí nekupovat polotovary, protože pochopí, že vaření ze základních surovin je nejen zdravější, zábavnější, ale i úspornější. Nevýhoda je v tom, že sestavit si pestrý jídelníček je při nedostatku peněz o něco složitější. To je asi hlavní výmluvat, kterou mají lidé tendenci používat, když mluví o životním stylu: Nemůžu žít zdravě, protože je to drahé/složité/nechutná to. Kolik takových výmluv už jste slyšeli?

Rozhodně nejsem odborník na úsporné vaření, ale za tu dobu už jsem si vypěstovala pár návyků, kterých se držím. Budu moc ráda za každý další tip, který mi pomůže udržet si pestrý, zdravý a finančně nenáročný jídelníček. Já dělám zatím tohle:

1) Sleduju akce

Zní to jako samozřejmost, ale nakupovat v akcích jsem se naučila teprve nedávno. Můj problém je, že mi vadí davy, dělá se mi z nich vysloveně špatně. A všichni asi víme, jak vypadá obchod, ve kterém vypuknou akce... Ale pokud chce člověk nečeho dosáhnout, musí se umět překonat, proto dnes pečlivě sleduju akční letáky a pokud vidím něco, co se mi hodí, neváhám vyrazit na lov. Nedávno se mi podařilo v akci nakoupit vajíčka, olej, mléko i nějakou tu mraženou zeleninu, a když jsem si spočítala, kolik na tom ušetřím, zahřálo mě to u srdce.

2) Nakupuju plechovky

To vlastně úzce souvisí s předchozím bodem, protože plechovky ráda nakupuju právě ve slevách. Zásoby zeleniny, fazolí, rybiček nebo protlaků v konzervě se v domácnosti neztratí a jsou učiněnými zachránci, když je výplata ještě v nedohlednu a peněženka je už nápadně lehká.

3) Šetřím na zelenině

Tenhle bod zní sice hrozně, ale musela jsem se k tomu donutit, i když miluju spoustu druhů zeleniny. Nešetřím tak, že bych jí jedla málo, jen vybírám levnější druhy a těmi dražšími doplňuju jídelníček jen příležitostně. Proto u mě doma vždycky najdete cibuli, mrkev nebo třeba červenou řepu (ty jsou taky poměrně trvanlivé), a ve sklepě mám zásobu domácích zavařovaných okurek. Jiné druhy (hlavně brokolici, květák, papriku, ředkev) nakupuju jen, pokud jsou za lepší cenu. S rajčaty jsem to vzdala, ta opravdu dobrá jsou cenově nad můj limit, ta levnější zas nemají žádnou chuť.

4) Nebojím se zahrady

Zahrada byla vždycky babiččiným královstvím, ale byla jsem jí samozřejmě k ruce a plnila všechny její rozkazy. Tento rok jsem zahradu dostala na povel já. Jsem z toho trochu vyděšená, ale věřím, že si s tím nějak poradím. Kromě základní zeleniny (mrkev, petržel, hrách, ředkvičky, rajčata...) se chystám letos pěstovat i špenát, fazole, kukuřici a cukety. Jahody a ovocné keře nám plodí každý rok, stačí se o ně jen dobře starat. Do zahrady je třeba investovat hromadu času, ale minimum peněz, a pokud bude dobrý rok, mnohonásobně se to vyplatí. 

5) Vařím obědy na více dní

Je sice otrava jíst každý den to samé, ale oběd není jediné jídlo dne, takže se to dá zvládnout. Než abych vařila každý den něco jiného, vymyslím si třeba rýži se zeleninou nebo (jako tento týden) fazolový guláš. Vymýšlím obědy hlavně ze surovin, které už doma stejně mám, takže není třeba zbytečně nakupovat. A třeba takové zapečené brabory jsou dokonalé ´co dům dá´ jídlo. 

6) Křečkuju

Trvanlivé potraviny nakupuju do zásoby. Nejen již zmiňované plechovky, ale třeba taky luštěniny a různé přílohovky (kuskus, bulgur, rýže či jáhly). Těstovin nemusím mít v zásobě moc, protože jich moc nejím, ale zase mám ráda výběr. V sezóně kupuju velký pytel brambor a skladuju je v chladném sklepě. 

7) Brambory, brambory, brambory!

S brambory to přeháním, uznávám. Ale zatím si nedokážu představit, jak na úsporný jídelníček vyzrát bez nich. Jsou levné a dají se použít na tolik způsobů - klasicky vařené, zapečené s čímkoli (tím se z přílohy stane hlavní jídlo), jako pyré (s mrkví nebo červenou řepou jsou luxusní), na zahušťování... Brambory nesmažím, hranolky mi nevoní.

8) Piju čistou vodu

Sice mi už pár let nechutná sladké, proto nepiju ani sladké minerálky, voda z kohoutku mi ale nikdy moc nejela. Měla jsem pocit, že mi spíš vysušuje patro, než aby zaháněla žízeň. A to máme tady u nás vodu opravdu kvalitní. Proto jsem nakupovala do zásoby bublinkové vody, se kterými jsem tenhle problém neměla. I na vodu z kohoutku se ale dá zvyknout, chce to jen čas. Dnes mi patro vysušují spíš ty bublinkové vody.

Na čem nešetřím?

Určitě na mase - toho si raději dopřeju míň, ale kvalitní. Většinou si vystačím s kuřecími prsy, občas zařadím i nějaké to vepřové, hlavně panenku. Jednou za měsíc sama pro sebe pořádám ´den zadního hovězího´, na který se vždycky těším, protože jeho chuť miluju. Pokud tedy na mase šetřím, pak spíše na kvantitě, než na kvalitě.

Nešetřím ani na šunce, opět platí - raději méně, než nekvalitní. Levné salámy nekupuju, nechutnají mi a bez problémů se bez nich obejdu. Špekáček si koupím tak dvakrát za rok, když se v létě opéká, a i tehdy hledím na kvalitu a nakupuju v dobrém řeznictví. To samé platí, když do nějakého jídla potřebuju klobásku. 

Víc utrácím taky za pečivo. Klasický bílý chleba či rohlík mi moc nejede a lepší celozrnné/žitné pečivo něco stojí. Rozdíl je ale poznat, hlavně v chuti, na které u jídla samozřejmě hodně záleží. A protože se pečivem necpu každý den a od rána do večera, ráda si dopřeju něco lepšího.

Můj výčet určitě není úplný, zdravá a úsporná kuchyně je holt životní styl, který se nedá shrnout do několika bodů. Tohle je ale základ, kterého se dlouhodobě držím. A v důsledku mám co jíst (a jídlo mi chutná), zdravě hubnu a zdravě se i cítím, a navíc zvládnu našetřit pěkných pár peněz, abych mohla sestře přispět na svatbu.

Pokud máte nějaké další triky, které bych v kuchyni mohla použít, neváhejte a pište, každé rady si vážím.