Jak nadpis napovídá, tenhle týden se nese ve znamení malých velkých rozhodnutí. 

První a nejdůležitější rozhodnutí učinila má matka. Konečně, po dlouhých letech neřešené obezity, se rozhodla se sebou něco dělat. Zatím ji učím si zapisovat co sní, aby viděla, co dělá špatně. Pak začneme plánovat. Zatím ji to opravdu baví, dokonce na ni ani nemusím dohlížet - zapisuje poctivě. Jen doufám, že jí to vydrží.

Zatímco mě moje kila navíc nijak neomezují a řeším je spíš jen pro svůj dobrý pocit (a abych se na sebe ráda dívala do zrcadla), matka má operovaná obě kolena a je nezbytné, aby kloubům odlehčila. Doufejme tedy, že brzo uvidí aspoň malé výsledky, aby neztratila motivaci. 

Já jsem se rozhodla zapracovat na své psychice. Chci se naučit užívat si přítomného okamžiku. Chci se například zbavit pocitu, že když si v klidu sednu ke kávě a nic jiného u toho nedělám, jen zbytečně ztrácím čas, a nebo strachu dělat cokoli, co tak úplně neumím. 

K dalšímu rozhodnutí mě dovedli zdejší uživatelé, kteří zveřejňují fotky svých jídel. Sama jsem to dělat nechtěla, protože jsem neměla čím fotit a navíc mi moje jídla nikdy nepřipadala moc estetická, ale teď, když se mi něco povede, bude to tady.

A poslední věc: Kdysi jsem napsala divadelní scénář pro naše ochotnické divadlo. Spolek se ale rozpadl dřív, než jsme s mojí hrou mohli vystoupit. Bylo mi dost líto, že to nikdy nikdo neuvidí, protože jsem nad scénářem ztratila spoustu času a jeho napsání mě stálo spoustu energie a nervů. 

Tak mě napadlo, že i když to nijak nesouvisí s jídlem a pohybem ani ničím podobným, mohla bych tu scénář po kouskách zveřejňovat. Vím, tady není žádný literární portál, ale každý se občas potřebuje pobavit. Tak kdyby měl někdo zájem, stačí říct. Jen tak pro zajímavost, jedná se o pseudopohádku o stárnoucích strašidlech. Upřímně doufám, že je i vtipná ( i když můj smysl pro humor je někdy trochu... ehm, divný). 

A teď jdu nahrát fotku svého dnešního oběda. Mějte se všichni krásně a užijte si pohodový nedělní večer.