Vím, že bych měla napsat něco hezkého, pohodového, vánočního. A taky to mám v úmyslu. Tenhle blog je plný optimismu, i když to tak na první pohled nevypadá. Je o překážkách, ale i snaze je překonat, a to je snad dostatečně vánoční. Je taky velmi osobní, ale na to jste u mě asi zvyklí. 

Tenhle rok je totálně na houby a nejdu zrovna nejlepším příkladem. Hmotnost nestoupá, zdraví slouží, a nějak nemůžu najít vůli pro sebe dělat víc. A měla bych, vím, že bych měla.

Měla bych řešit záda. Před pár lety jsem spadla ze schodů a pochroumala si páteř - ne moc vážně, ale stejně to bolí. Potřebovala bych dobrého fyzioterapeuta, který by se na to podíval.

Měla bych řešit figuru. Už ani nechci nějak rapidně hubnout (mám ráda svoje křivky), ale moje tělo potřebuje zpevnit. 

Měla bych řešit psychiku a osobní život. 

Místo toho jsem za tenhle rok prožila dva pohřby blízkých příbuzných, nekonečné čekání na skončení dědického řízení, finanční problémy, probdělé noci, stresy následované dalšími stresy. 

Nebudu tvrdit, že na sebe nemám čas. Ten by byl, jen není chuť, a to je možná ještě horší. 

Je toho dost. Ale stejně na sebe nepřestanu být hrdá, protože jsem to všechno přežila a z tváře mi přitom nezmizel úsměv. Nekecám, je tam. Samozřejmě, že jsem to zvládla hlavně díky rodině a kamarádovi, ale to, že jsem silná ženská, která se s problémy umí poprat, mi nikdo nevymluví. A proto vím, že když si něco umanu, zvládnu to.

Ještě mě čeká prodej domu a stěhování, což nebude sranda, ale pak se opravdu, bez výmluv, soustředím na sebe. 

Pomalu bychom si měli vymýšlet novoroční předsevzetí, a tady je moje: 

Příští rok touhle dobou vám napíšu, co se mi povedlo, a nebude to krátký článek. Protože už teď vím, že to splním. Těšte se ;)

Přeju vám všem ty nejkrásnější svátky a skvělý nový rok. A nenechte si z tváře sundat úsměv.