Datum registrace: 12. 03. 2016
Zatvik
Sebekoučink
Váš cyklus již skončil. Pro pokračování v Sebekoučinku si založte nový cyklus.
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136831.30 km |
Kolo: | 66657.70 km |
Cvičení: | 5696 h 21 min |
Přátelé
Počet přátel: 52
Jak požádat o přátelství
Stob skupiny
Zatvik
Jak psát blog?Blbost, které se dá zasmát
25. 03. 2018
Tak jsem si natáhla tříslo. Že bych až moc roztahovala nohy ? Kéž by...
Milé děti, mám pro vás malé ponaučení. Pokud to nemáte vysloveně kousek, nechoďte z práce domů pěšky.
Jestli opravdu chcete jít pěšky, nečiňte tak, když se stmívá.
Není-li zbytí (chcete jít pěšky, i když to máte domů deset kiláků a je tma), držte se pěkné vyasfaltované cyklostezky.
A tohle si rozhodně zapamatujte - když už jdete domů pěšky za tmy, skoro nevidíte na krok a stejně si vyberete malebnou bahnitou polňačku, nenadávejte, když omylem a velmi, velmi nedobrovolně uděláte roznožku. Smějte se. Tohle je ten druh blbosti, kterému se dá zasmát (i když to bolí).
Velké lidské blbosti je na světě až moc a při setkání s ní se chce spíš brečet. Pojďme sdílet takové naše malé blbinky, kterým se dá zasmát. Věřte mi, bude nám pak ještě veseleji
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
http://www.stobklub.cz/skupina-tema/316/
Vaše zážitky mě strašlivě baví :)
Když jsem dneska ráno při cestě do práce zajížděla na parkoviště, zaujal mne divný zvuk auta ( naštěstí jen zaseklý kamínek v brzdách ), ..... Vybavila se mi souběžně několik let stará příhoda, která pobavila okolí, mne i celou rodinu:-).
Do práce jezdím brzo, dřív jsem vždy vysadila manžela u fabriky, zajela s dcerou na nádraží a pak pokračovala do práce.
Byla ještě tma, lilo, jak z konve.Na tento vlak jezdí a chodí hodně lidí. Člověk na nádraží občas neví, jestli má víc sledovat, aby někoho nepostříkal, vyhnul se přijíždějícím a odjíždějícím autům, dobíhajícím cestujícím, velkým loužím a ještě hledá místo, kde by dcera ( má Downův syndrom ) dokázala "inteligentně" vylézt.
Povedlo se, vystoupila, ale při odjezdu z nádraží auto vydávalo naprosto příšerné zvuky. Zděšeně jsem zastavila a "telegrafovala" manželovi s dotazem, "Cože mám tedy dělat?". Poradil, ať auto odstavím a do města dojdu pěšky, vyřeší to odpoledne. To jsem zavrhla. Jela jsem (jiným vozidlem ) služebně pryč. Ve svém autě jsem měla kromě počítače spoustu důležitých věcí. Spěchala jsem, strašně lilo, mám hole ( = skoro nic nepoberu) a do města je to dost daleko..... .
Manžel tedy rychle někoho pojízdného ve fabrice sehnal a spěchal zhodnotit situaci. Záchranné vozidlo přijelo, manžel sedl do auta, popojel kousek, zastavil, vylezl, sklonil se pod auto...... . To já "nedám". Jednak hole, jednak déšť a ,uznejte, v kostýmku? ..... Pak už popojel jen kousek a vytáhl prasklý kýbl od malířské barvy, na který jsem nejspíš v některé z těch velkých louží najela, když jsem sledovala chodce a ostatní auta. Ten se pod auto zahákl a já ho vláčela s sebou. Řidič dodávky, který manžela přivezl a na průzkum závady mu svítil, se údajně téměř počůral smíchy a půl fabriky mělo "veselé ráno". No a já jsem nasedla do svého vozu a za klidného zvuku jeho motoru včas dojela do práce :-).
coumba - to je super pomsta. Ha ha ha. Manžel je dobrej mě by za něco takového vynadal určitě.
Zatvik, máš krokoměr? tolik pohybu po ránu stojí už za zaznamenání....
Veve12 chystali jste se po ránu, tak doufám, že jste do do večera stihli....haha
Přidám se se svou dnešní blbinou a neplánovaným pohybem. To se tak chystám na odpolední a vůbec nestíhám. Potřebuju nachystat jeden papír a odevzdat ho v práci, hledám na internetu vzor a vyplňuju. Dokument ukládám na flashku, rychle se oblékám a vyrážím na bus. Za bránou mi dojde, že jsem si nechala doma peníze, tak se pro ně rychle vracím.
Vyběhnu ven, chci zamknout dveře a... nemám klíč! Nechala jsem ho na stole v kuchyni, když jsem šla pro peníze. Běžím pro něj.
Za bránou se zase zarazím, protože si uvědomuju, že pepřák jsem nechala v druhé kabelce. Ve městě, kde pracuju, a jako naschvál zrovna v té části města, je poslední dobou nezvykle moc přepadení, takže bych bez něj měla strach.
Po dalším návratu domů a dalším vyběhnutí schodů už si říkám, že už je snad všechno v pořádku. Autobus stihnu, pepřák mám, peníze mám, je zamčeno... Tak proč mám pořád ten divný pocit, že jsem na něco důležitého zapomněla??
Jop. Ten důležitý papír, který mě tolik zdržel, jsem sice uložila na flashku, ale tu jsem nechala zapíchlou v počítači.
Musela jsem se tedy vrátit čtyřikrát! Autobus jsem naštěstí stihla... ale papír jsem stejně neodevzdala, protože se šéf neukázal. Když se daří... :D
Zatvik: Koukám, že bys měla tohle zavést jako stálé diskusní téma, ne jen jeden blog :-)
Vzpomněla jsem sina vlastní příhodu. Na vejšce, zkouška. Posluchárna, každý skloněný nad svým papírem a řeší příklady v písemce jako divý. Ticho, že bys slyšel špendlík upadnout. Jeden příklad mi ne a ne vyjít. Kontroluju poprvé, chybu nenacházím. Konroluju podruhé, zase nic. Už docela nervní procházím příklad potřetí - a tu to je. Nějaká trivialita, tuším to byla záměna + a -. A v tu chvíli se spontánně plácnu přes čelo a hlasitě do toho ticha pronesu: "Ježíš, já jsem ale blbec!" Načež dozorující profesor pronesl trošku žertovně káravým tónem: "Ale no tak, nepodceňujte se tolik!"
Pochopitelně se posluchárnou rozlehl smích.
Aby měl příběh opravdu dobrý konec - tu zkoušku jsem tehdy udělala. Sice s odřenýma ušima, ale udělala. :-)
Kdybyste chtěli slyšet, kam až může dosáhnout lidská blbost, tak můj příběh nesouvisí s pohybem ( leda tak, že se všichni doma "třískali" smíchy ):
V rámci svého boje s prokrastinací obracím byt vzhůru nohama. Beru to opravdu důkladně a nic mi neunikne. Není divu, že mne rozladily nánosy prachu na solné lampičce. Pro zpestření příběhu bych ráda doplnila, že jsem absoloventkou dvou vysokých škol :-). A tak Vás snad nezaskočí, že jsem lampičku bez dlouhých rozumových rozborů v rámci reakce typu "rychleji jednám, než myslím", vložila do myčky :-). "Rozsvítilo se mi" až po několika minutách. I tato krátká chvilka byla ale pro mou lampičku smrtelná a vyndala jsem útvar ve tvaru roury. Pobavila jsem tím celé okolí a upřímně, sebe taky. Nakonec, za tolik smíchu kolem ta jedna usmolená lampička rozhodně stála :-).
Vyběhla jsem na zahradu zavolat muže na odpolední kávičku, jen tak v domácích pantoflích, maje za to, že není třeba se přezouvat,že zahalekám jen z betonového chodníčku. Houbeles - zlákaly mě čerstvě rozkvetlé krokusy a tak jsem se "po špičkách" rozběhla podívat se blíž. No a dál to bylo jako v grotesce (jak to líčil manžel) vyjeknutí, žuchnutí, zanadávání a chechtání. Viděl mě sedět mezi krokusy s pusou od uch k uchu a byl rád,že mě nemá dvakrát. U sousedů se zapnul seismograf a zaznamenal malé zemětřesení :-))) Takže když jsem posbírala své tělo obalené bahýnkem z první jarní brázdy následovalo odbahnění převlečení a pak teprve ta původně zamýšlená káva s poznámkami mé drahé polovičky. :-)))
Přemýšlím nad nějakou úsměvnou historkou, na nějakou určitě dojdu a pak ti ji sem napíšu :-))
Takže na podzim jsem se k přetočení letního času na zimní jaksi nedostala - no, a po novém roce jsem si řela, že už to nemá cenu, že to ty dva měsíce a něco počká. Dneska v noci mi hodinky zase začaly jít správně. :-)
Ovšem já ty hodinky stejně nosím spíš jen ze zvyku. Než hledání titěrných ručiček, kouknu radši na počítač...
sifaka: přesně takové historky bych pod tímhle blogem chtěla vidět :) Díky.
Zatvik
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?