Tak jsem po nějaké době opět zabloudila na Stobklub. Kdysi jsem tu byla denně, dnes už si ale na mou přezdívku asi nikdo nevzpomene. Já ale nezapomínám. Stob je tu pokaždé, když potřebuju pomoct, najít inspiraci, nakopnout a povzbudit, a přesně proto jsem se taky vrátila. 

Tenotkrát ovšem ne jen kvůli sobě a vlastně ani ne ze svého popudu: za vším ve skutečnosti stojí můj milý. A částečně pandemie. Ani jeden z nás momentálně nechodí do práce, celé dny jsou naplněné volným časem a pro nás, kteří jsme zvyklí střídat denní/noční dvanáctky a ve volných dnech pracně dohánět spánek, to byl ze začátku docela šok. Dost dnů jsme prolenošili, koukali na filmy, hráli videohry a užívali si spoustu ňuchňání s našimi domácími mazlíčky - a vůbec toho nelituju. Už toho ale bylo tak moc, že nás to vlastně přestalo bavit (až na ty mazlíčky). 

A tak jsme se začali více pohybovat. Procházky jsou samozřejmé, ty máme rádi, ale přidali jsme ještě cvičení - oba bojujeme s třicetidenní jógovou výzvou, která nám oběma dává příjemně zabrat, a milý se do toho ještě rozhodl pořádně posilovat. 

Je to krásné, když vám člověk, se kterým žijete, řekne, že vás chce jednou zvládnout přenést přes práh. Krásné a motivující. Takže zatímco on se dře s činkami, aby zesílil, já mám v úmyslu pár kilo shodit, aby se z něj nakonec nemusel stát Schwarzenegger. 

Byl to právě milý, kdo mě dnes požádal, abych mu pomohla s lepším jídelníčkem. Sám k ničemu takovému nebyl doma vedený - moc se tam nevařilo, takže si většinou po škole zašel na kebab a byl po večeři. Zelenina se u nich moc nevyskytovala, bohužel ani v naší domácnosti jí zatím nepřišel na chuť ("Já mám náhodou rád květák, když je smažený!"). Začal ale posilovat a ví, že to samo o sobě nemá smysl, pokud se nebude i rozumně stravovat. 

A nebyla bych to já, kdybych se okamžitě nezvedla, nevzala útokem několik oddělení v nejbližším obchodě (hlavně zeleninu!) a nezačala se těšit, co ze všech těch dobrot vymyslím. 

Zatím nemám v úmyslu zapisovat si jídelníček, i když Sebekoučink miluju - pokud nastoupíme do práce, není to pro mě s našima směnama udržitelné a přinášelo by mi to jen další stres. Hodlám se sem ovšem denně vracet pro inspiraci, nakopnutí, rady a dobrou náladu. 

Zatímco tu tiše dojídám salát s kuřecím prsem, který můj obvykle zeleninofobní milý překvapivě pochválil, čtu si vaše příspěvky a těším se, že se budeme zase pravidelně potkávat :)

Na Stobklub se nezapomíná. On si mě vždycky přivolá zpět.