V poslední době mám spoustu příjemných zážitků, na potkání sklízím chválu proměny svého těla. Obdivné pohledy, gratulace dobrých lidí, závist těch druhých.

Je to fajn, ale je to křivda. Kdo se nezprasil a nemusel hubnout, si to neužije, i když na to šel líp. Někdo z věčně štíhlých má jen štěstí, najdou se jistě i tací, kteří prostě nejsou stejný pyšný vůl jako já. Těm by pochvala patřila víc.

Můj vztah k jídlu tvořila směsice lidových rádoby moudrostí a názorů vystřelených od boku, po znalostech, které mi dal STOB se při ohlédnutí zpět stydím, těch blbin, co jsem s vážnou tváří dokonce vyslovil nahlas. 

Posmíval jsem se třeba těm, kdo kupovali polotučné mléko za stejnou cenu jako plnotučné. Pitomci, naředit si ho přece můžou doma, voda je laciná. Hned bych si jednu vlepil.

Přitom si v pracovním životě často rovnám věci do excelovské tabulky, abych jim přišel na kloub. Až STOB mi pomohl tuto metodu použít na sebe a začala jízda. Statistika v sebekoučingu není pasivní ohlédnutí, je to něco, co ovlivníte jen vy sami. Vlastní kus světa, do kterého se na chvíli pohroužíte a zjistíte mimo jiné i to, že spousty chutí, které milujete, se vzdávat nemusíte. Začnou se plnit i sny, které jste si nikdy ani netroufl mít.

Když se záhy dostaví výsledky, je to super. Od ledna do teď jsem snížil BMI z 31,5 na 24. Svůj běžecký čas na 10.4 km jsem srazil ze 70 minut na 51,5... Už žádné trapné zadýchávání, spousta dobrých argumentů při výchově dětí k udržitelné životosprávě.

Kruh se uzavírá, do problémů mne přivedla všeználkovská pýcha, teď se dostavila pokorná pýcha na skutečnou změnu! Doufám, že STOB bude zdárně pokračovat, že se vylepší o pár drobností, které zpříjemní jeho užívání a zpřístupní program více lidem. Nejvíc by mi bývala byla bodla možnost sdílet vlastní potraviny s přáteli (jedem ve STOB s ženou), mobilní aplikace nebo alespoň mobilní verze stránek.