Tak přemýšlím, co bych mohla o sobě napsat. 
S váhou bojuju snad od druhé třídy (tedy zde jsem začala přibírat), a samozřejmě za to mohla babička, kdo jiný, že? :) Já vím, ale jídlo mi nestrkala přímo do pusy. Ale kdo by odolal? tam mramorová bábovka, tam kinder vajíčko, hned za ním bílá čokoláda - teď ji ani vidět nemůžu!
Nejhorší to bylo na gymplu, začaly se mi zapalovat lejtka a k tomu jsem byla zdeptaná, kolik vážím. Jak si teďka vzpomenu, že to bylo pouhých 70 kg a že za šest let jsem přibrala skoro 50 kg, tak je mi až do pláče. :/
Vždycky jsem si říkala, že musím zhubnout, abych se líbila tomu a tamtomu, pak že v zimě máme sraz, tak aby si všimli, pak že přijede kamarád z Ameriky, tak aby si všiml. No samozřejmě, nikdy žádný úspěch. Ale špatně jsem dělala to, že jsem hladověla a sem tam nějaká zeleninka, takže jsem byla typický příklad jojoefektu.
Teď vděčím Stobu (semaforkům a želvičce za hlídání), pže nechci vidět červené semaforky a Vám všem. Ve Vaších blozích vidím plno motivace, podpory a Vaších úspěchů, což mě žene k tomu, že bych taky chtěla tak za půl roku zveřejnit fota, kde snad bude nějaký ten rozdíl.
Takže ke zhrnutí: Díky Vám všem!:)