Krásné, zatím babí léto všem. Jsem tu opět po pěti týdnech počítání, kalkulací a intenzivního pohybu na kole a musím si zoufat. Za tu dobu nového cyklu mi klesla váha jen o 1/2kg, což fakt nechápu. Držím se všech předepsaných hodnot/no, nejsem svatá, občas přešvihnu sacharidy, hlavně po cyklovýletu/, skoro denně mám našlapáno 30-40km na kole. Ale jakmile se mi přehoupla ta "60" na mém osobním tachometru, tak to prostě nejde dolů.

Ano, možná bych měla být ráda, že to nejde nahoru, ale když já bych tak chtěla mít o těch 5kg méně/alespoň/. Možná, že chci už nemožné, že bojuji sama proti sobě a přírodě a nechci si přiznat, že ze mě už prostě žádný štíhlá a krásná holka nebude. Já se dokáži smířit s vráskami, bolavými klouby, depresí a se vším, co přináší můj věk, jen ta váha mě kazí radost z důchodu a života.

Pro mnoho z vás je to asi blbost, já to vím, ale už si nevím nějak rady, jak se s tím smířit. No a taky vím, že bude hůř, když se přidají nemoci. Navíc mi neklesá ani ten zatracený cholesterol a triglyceridy a osobně si myslím, že kdybych zhubla, tak ho snížím také. Nějak jsem v koncích, už se mi ztrácí i ta vůle bojovat. Na tvarohy, jogurty, kefíry a sóju se nemohu ani podívat a láká mě klobáska, pečený bůček a sladkosti, s čímž ještě stále bojuji, více-méně úspěšně. Mé tělo začíná vzdorovat, trucovat a drží si to své zuby-nehty.

Tož, to jsou mé povzdechy nad marností mého počínání. Všem úspěšným držím palce a možná ještě nasbírám nějakou tu energii zabojovat. Mějte se krásně.