O víkendu jsme byli s přítelem a partou loutkařů v Jeseníkách oslavit jedny narozeniny a pobýt s bezva lidma. Na stejném místě ve zhruba stejnou dobu jsme byli už před rokem a 20ti kily a tak jsem měla možnost srovnání:) Loni jsme vyjeli k Ovčárně a sešli si podél pramenů Bílé Opavy do Karlovy Studánky. Je fakt, že jsem byla půl roku po vymknutém kotníku a noha dostala docela zabrat a i přes takovou tu fixační stahovací kotníkovku hezky bolela. Přesto si doteď pamatuju jak jsem byla zničená když jsme došli do Studánky a jak jsem pak už nebyla schopná dělat prakticky „nic“.

Letos to ale bylo jiné. Jeli jsme už v pátek večer a na penzionu byli v 6ti lidech a u kytary a vína (deci vína a litr vody) jsme seděli až do tří do rána – a já zpívala dokonce nahlas! (Obvykle kuňkám ať na sebe nestrhávám pozornost.) Hrozně prima večer. Druhý den dojelo dalších asi 10 lidí a byl naplánován výlet na Praděd. Opět jsme vyjeli na Ovčárnu ale tentokráte byl plán nejen jít Bílou Opavu ale i vylézt na Praděd a zpátky. U Ovčárny jsem se oddělili (nějak jsme šli rychleji než ostatní:D) a tak jsme vylezli nahoru a zase dolů, a pak jako jediní ze skupini šli dolů podél Bílé Opavy (už je opravená a otevřená). Bylo domluveno, že „řidič“ až sleze z Pradědu zpět k Ovčárně sjede autem do Karlovy Studánky a tam nás nabere.

V Karlově Studánce (cca po 4,5 hodinách chůze) jsem byla stále ještě plná energie a tak jsme si prolezli město, nabrali dvě láhve místní léčivé vody a koupili lázeňské oplatky (no co, zasloužila jsem si je) – pak už nás „řidič“ nahnal do auta.

Když jsme dorazili a povečeřeli, neodolala jsem a poprosila správcovou, jestli můžu použít trampolínu. Ona tam tak hezky klidně stála a všichni ji ignorovali, na to se nešlo dívat:) A tak jsem asi 20 minut skákala jako pakoš – ostatní si lehce ťukali na čelo, ale mě to bylo jedno:) A až už jsem fakt nemohla, přišel přítel a že prý "nahoře je ping pongový stůl, poď si zahrát." A tak jsme další dvě hodiny hráli ping pong. ...pravda je, že večer jsem už s ostatníma nevydržela u té kytary sedět a před půlnocí šla umřít do postele a druhý den jsem byla tak nějak „rozlámaná“:) Ale pořád ještě jsem byla schopná zajít do lesa na trošku jehličí pro naše dvě kanadské borůvky a po snídani pak ještě k řece (a dokonce jsem tam vlezla i když jsem neměla plavky (aneb miluju sporotovní podprsenky:D).Prostě senzační víkend, skvělí lidé - opravdu se mi nechtělo odjíždět.

Před rokem jsem byla po jednom slezení chodící mrtvola. Letos jsem toho zvládla 3x tolik a byla jen lehce rozlámaná. (ale to Michal taky a to je štíhlý a zvyklý sportovat) Je paráda jak člověk vidí, co je schopen i přes svou váhu zvládnout. Nechala jsem hubenější daleko za sebou. Asi ten pravidelný pohyb opravdu nese ovoce:)

Už plánujeme, že si to v září zopakujeme:)

P.S: Kdyby chtěl někdo vidět, jak je tam nádherně: http://bebecha.rajce.idnes.cz/Praded_kveten_2012