Pak jsem trošku přibrala, což jsem uvítala, protože mi aspoň narostly prsa.

Po přesídlení z Prahy na Moravu jsem okusila bodrou moravskou pohostinnost v podobě tchýniných koláčků, bábovek a cukroví apod., takže šla váha zase kousek výš. Ale furt jsem byla jenom trochu tlustší (což samozřejmě shodím, když bude potřeba...pochopitelně :-)) No ale do toho přišlo těhotenství s dvojčatama a to jsem teda přibrala pěkně. Tak 20 kg. 

Byla jsem v klidu, protože jsem slýchala často, jak ty dvojčecí matinky vyprávěj o tom, jak šly z porodnice domů a byly na svý váze. Nebo jak to okamžitě shodily na mateřský. No tak to teda můj případ není. Nejenom, že jsem v porodnici nic kromě bačkor nenechala, ale ani doma to nebylo lepší. Stres a únavu řešila čokoláda, abych měla nějakou energii, a kromě toho jsem se naučila (ve chvíli, kdy zrovna nikdo nepotřeboval mojí péči - což nikdy netrvalo dlouho) bleskurychle sníst všechno v okolí 5 km, co sníst šlo. Protože pak už nebyl čas. Takže jsem začala pěkně kynout.

Tudíž jsem se přihlásila sem, abych s tím něco dělala. Mám za sebou asi tak měsíc, kdy si do tabulky víceméně píšu, co sním a koukám, co mi ještě projde. Vůbec se v tom zatím nevyznám, takže kontroluju hlavně příjem kJ a proklínám bílkoviny - že furt nemám - a sacharidy - že jich je tolik.

Snažím se vyvarovat největších průšvihů (nevím, co budu dělat s těma popcornama ve spíži...) a víc pít. A nejhorší je, že jsem ještě děsně spořivá, takže s mým nastavením "radši to sním, než by se to mělo vyhodit" budu muset taky něco dělat. 

Tak mi držte palce.