Jak už to tak chodí, když je něco poprvé, tak se člověk bojí! No a já se bála moc. Celou cestu do fittka se mi honily všelijaké myšlenky"Budou se mi tam smát! Stojí mi to za to?? Budou mě všichni okukovat a smát se mi! Co když mě řeknou že nemůžu chodit cvičit, neb mě ty stoje prostě neunesou!! Co budu dělat, až jim tam nějaký stroj strhnu???" No po těchto úvahách se mi tep zrychlil a já byla před infarktem. Ještě před vstupem do budovy jsem se rozhodovala jestli nemám jít domů, ale když se vrátím zklamu nejen sebe, ale i manžela, který mi je velikou oporou!! Tak jsem se pomodlila a s rozklapanýma nohama jsem vstoupila. Zjistila jsem že fittko je ve druhém patře budovy - mám na výběr schody (ale to tam příjdu zplavená a udýchaná - a to se mi určitě budou smát) - nebo výtahem (ale to je hloupé jít do fitka a nechat se vyvést výtahem). No nic dala jsem se do boje tak se vším všudy - JDE SE PĚŚKY.....


Uvnitř fittka jsem zůstala stál jako omámená. Žádní muži, samé baby a hlavně nejsem jaediná takové postavy, jsou tam i horší (promiňte mi to, ale takové lidi já mám moc ráda, hned si člověk vedle nich připadá lépe..). Po převlečení a průvodní instruktáži hned na svičební stroje - no a hurá jde to a není to žádná tragédie... Dokonce mě to začíná bavit (nejsem nemocná??) a když už jsem to chtěla vzdát, protože některé cviky opravdu, ale opravdu bolely, tak jsem si vzpomněla na jednu paní , co mi celý život pije krev a představola jsem si , jak jí boxuju a všechnu tu zlobu jsem vycvičila. Pěkně jsem se za potila(což je dobře). Domů jsem šla s úsměvem na tváři ,průkazkou do fitka (objednaná jsem zase na úterý a čtvrtek) a hlavně s dobrým pocitem, že jsem pro sebe něco udělala.

Postřeh dne - Fittko není středověká mučírna - je to příjemný relax.


PS. Včera byla první hodina v tanečních a dobrý nejsme tam za telátka a užila jsem si to a myslím, že i drahé polovičce se to líbilo. Naučené tance  Waltz a Blues. Jinak malinko jsem se tam také potila, ale to je dobře né?? Tak hlavu vzhůru ženy a jdeme do další bitvy......