Tak končím třetí týden sebekoučinku, ale moc se mi nedaří. Po mnohaleté zkušenosti s hubnutím jsem skoro expert na hubnutí, ovšem jen teoreticky. Prakticky je to horší. Když jsem se zaregistrovala zde, tak jsem byla plná optimismu, že tentokrát už opravdu. A stále ten optimismus mám a věřím, že se do toho dostanu.
Smůla byla, že jsem hned po začátku onemocněla a táhne se mi to vlastně po celou dobu. Nejprve jsem chtěla sebekoučink přerušit, ale pak jsem si řekla, že můj největší problém je vytrvalost v jakémkoli způsobu hubnutí. A stále začínat a přestávat nemá smysl. Takže jsem pokračovala i s tím vědomím, že to asi nepůjde zpočátku tak, jak bych si představovala. Antibiotika mám nastavená tak, že na večer a musím se po nich najíst, abych si nerozhasila zažívání. Takže po prvním týdnu, který se povedl, pak už to nebylo zase až tak růžové. Je mi jasné, že ten úbytek po 3 týdnech nebude takový, jaký má být. Jídlo není ideální, pohyb nula nula nic.
Beru to jako přechodnou dobu, ve které se snažím tady zorientovat, naučit se s programem zacházet. Aspoň to mělo jednu pozitivní věc. Myslela jsem, že už mám odhalené všechny své chyby ve stravování, ale přesto se mi podařilo po 3 týdnech najít další chyby. 
Od příštího týdne začnu pomalu najíždět na normální život, stravování a taky postupně přidám i pohyb. Zpočátku formou krátkých procházek, které budou časem doufám, delší, jak jinak, když můj pejsek to vyžaduje. A plánuji přidat i nějaké to cvičení navrch.
Tak snad se chytnu. Ještě mám 9 týdnů, to je dost dlouhá doba na to, abych zhubla aspoň kousek.
Hlavní je, že se mi tu líbí, baví mě to, je tu atmosféra vzájemného pochopení, porozumnění a podpory.
Dana