Datum registrace: 25. 07. 2011
dorrit
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136806.62 km |
Kolo: | 66657.70 km |
Cvičení: | 5694 h 51 min |
dorrit
Jak psát blog?Začínám...už asi po padesátý :-)
20. 10. 2011
Je to zvláštní, ale všechny moje hubnoucí cykly začínají na jaře a vydrží nejdýl do léta. Za tu dobu se mi podaří ze sebe vytřískat maximum, zhubnu, zkrásním, srším energií a sebevědomím. A pak začne období temna, respektive přejídání, lenošení, depresí, nákupu větších a větších čísel oblečení. Na konci takového období mám ještě o nějaké to kilo víc, než když jsem začala hubnoucí fázi.
Jsem chronická dietářka, těší mě. Moje pomyslná sinusoida začala v pubertě a je se mnou půlku života. Smutné, viďte? Nikdy se mi nepodařilo úbytky váhy udržet (a že byly - jednou dokonce i 27 kilo), když nehubnu (tzn. ortodoxně nedodržuji stravování a necvičím), tloustnu. Žádný zlatý střed, můj život je samý extrém.
S každým novým cyklem je odhodlání k hubnutí menší a menší, tentokrát mě musela nakopnout mamka... Nevážila jsem se skoro rok - tak dlouho jsem žila ve lži, že je všechno v pořádku a že se to nějak udělá... A kila přibývala. Když jsem předvčerejškem stoupla na váhu, abych zapsala počátek do sebekoučinku, málem mě kleplo. Tolik jsem nikdy neměla!! A tak je to vždycky, s každým cyklem jde nějaké to kilo nahoru a pokud s tím něco neudělám, nevím, kam až to dojde.
Okolí moje váhové výkyvy nechápe, jsem pro ně ojedinělý druh. Když jsem v hubnoucí fázi, slyším denně spoustu komplimentů, jak jsem krásně zhubla, že vypadám báječně, jak to dělám. Když začnu znovu tloustnout, většina lidí je kulantních a mlčí. Nikdo nechápe, proč se najednou taková změna udála a někteří si dokonce myslí, že jsem těhotná :-)
Každé moje hubnoucí období vypadá stejně. Počítám kilojouly, striktně jím jen to, to mám a odříkání je na denním pořádku. De facto jsem natolik nabitá energií a odhodláním, že na ta kalorická jídla ani nemám chuť! Cvičím prakticky denně, v posledním cyklu jsem se stala závislákem na běhání, ač do té doby jsem tuto aktivitu považovala za nudnou a náročnou. No a pak přišel pád při běhu, roztrhnuté koleno, stehy a konec hubnoucí fáze. Ono je jedno, jestli to je roztrhnuté koleno nebo přejídací orgie - jakmile něco takového příjde, mozek přepíná na mód "už to nemá cenu" a začíná fáze tloustnutí.
Ta je pomalejší, zato daleko zrádnější. Myslíte si, že to máte pod kontrolou, ale zanedlouho se jídlo stává drogou a ta zdravá jídla vědomě vytěsňujete. Nejhorší je, že když nejsem v hubnoucí fázi, tak necvičím. Ale vůbec. V mozku je přece naprogramováno "nemá to cenu", takže proč běhat, když stejně "žeru" jako prasátko a stejně - kondička už není, co bejvávala. Dny nehorázného přejídání, bolestí břicha, žlučníkových kolik, kapek algifenu a dražé rennie začaly. Už vím, že se mnou není něco v pořádku, normální člověk by se z takových zdravotních výstrah poučil, tak proč ne já? Proč si neodřeknu talíř těstovin s tučnou omáčkou o půl desáté večer, když vím, že mně bude hrozně blbě a budu se v noci svíjet v bolestech? Já ale fakt nevím, proč to dělám. Třeba to někdy zjistím...
No a je tu říjen 2011. Nezvyklý měsíc pro začátek hubnoucí fáze, ale třeba bude zlomový. Nastavila jsem si sebekoučink na tu nejdelší možnou dobu, sleduju semaforky a sbírám bodíky. Zatím jsem na začátku, zato jsem ale odhodlaná - ostatně jako na začátku každé hubnoucí fáze :-) Objednala jsem si krokoměr, je kvalitnější, tříosový - přítel o tom ještě neví, ale snad nebude nad mým utrácením lomit rukama, ale pochopí, že já to prostě nesmím vzdát, musím se pořád dokola pokoušet zlomit tu sinusoidu a nesmím přestávat věřit, že se z ní stane jiná křivka, která bude mít konstantní průběh. Držte mi palce, začínám... už asi po padesátý :-)
Jsem chronická dietářka, těší mě. Moje pomyslná sinusoida začala v pubertě a je se mnou půlku života. Smutné, viďte? Nikdy se mi nepodařilo úbytky váhy udržet (a že byly - jednou dokonce i 27 kilo), když nehubnu (tzn. ortodoxně nedodržuji stravování a necvičím), tloustnu. Žádný zlatý střed, můj život je samý extrém.
S každým novým cyklem je odhodlání k hubnutí menší a menší, tentokrát mě musela nakopnout mamka... Nevážila jsem se skoro rok - tak dlouho jsem žila ve lži, že je všechno v pořádku a že se to nějak udělá... A kila přibývala. Když jsem předvčerejškem stoupla na váhu, abych zapsala počátek do sebekoučinku, málem mě kleplo. Tolik jsem nikdy neměla!! A tak je to vždycky, s každým cyklem jde nějaké to kilo nahoru a pokud s tím něco neudělám, nevím, kam až to dojde.
Okolí moje váhové výkyvy nechápe, jsem pro ně ojedinělý druh. Když jsem v hubnoucí fázi, slyším denně spoustu komplimentů, jak jsem krásně zhubla, že vypadám báječně, jak to dělám. Když začnu znovu tloustnout, většina lidí je kulantních a mlčí. Nikdo nechápe, proč se najednou taková změna udála a někteří si dokonce myslí, že jsem těhotná :-)
Každé moje hubnoucí období vypadá stejně. Počítám kilojouly, striktně jím jen to, to mám a odříkání je na denním pořádku. De facto jsem natolik nabitá energií a odhodláním, že na ta kalorická jídla ani nemám chuť! Cvičím prakticky denně, v posledním cyklu jsem se stala závislákem na běhání, ač do té doby jsem tuto aktivitu považovala za nudnou a náročnou. No a pak přišel pád při běhu, roztrhnuté koleno, stehy a konec hubnoucí fáze. Ono je jedno, jestli to je roztrhnuté koleno nebo přejídací orgie - jakmile něco takového příjde, mozek přepíná na mód "už to nemá cenu" a začíná fáze tloustnutí.
Ta je pomalejší, zato daleko zrádnější. Myslíte si, že to máte pod kontrolou, ale zanedlouho se jídlo stává drogou a ta zdravá jídla vědomě vytěsňujete. Nejhorší je, že když nejsem v hubnoucí fázi, tak necvičím. Ale vůbec. V mozku je přece naprogramováno "nemá to cenu", takže proč běhat, když stejně "žeru" jako prasátko a stejně - kondička už není, co bejvávala. Dny nehorázného přejídání, bolestí břicha, žlučníkových kolik, kapek algifenu a dražé rennie začaly. Už vím, že se mnou není něco v pořádku, normální člověk by se z takových zdravotních výstrah poučil, tak proč ne já? Proč si neodřeknu talíř těstovin s tučnou omáčkou o půl desáté večer, když vím, že mně bude hrozně blbě a budu se v noci svíjet v bolestech? Já ale fakt nevím, proč to dělám. Třeba to někdy zjistím...
No a je tu říjen 2011. Nezvyklý měsíc pro začátek hubnoucí fáze, ale třeba bude zlomový. Nastavila jsem si sebekoučink na tu nejdelší možnou dobu, sleduju semaforky a sbírám bodíky. Zatím jsem na začátku, zato jsem ale odhodlaná - ostatně jako na začátku každé hubnoucí fáze :-) Objednala jsem si krokoměr, je kvalitnější, tříosový - přítel o tom ještě neví, ale snad nebude nad mým utrácením lomit rukama, ale pochopí, že já to prostě nesmím vzdát, musím se pořád dokola pokoušet zlomit tu sinusoidu a nesmím přestávat věřit, že se z ní stane jiná křivka, která bude mít konstantní průběh. Držte mi palce, začínám... už asi po padesátý :-)
Hodnocení (20 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
02. 11. 2011 06:25
ifka23
Držím palečky, ať se to podaří zlomit!!!!
25. 10. 2011 10:07
Zuzi, držím palce k vystoupení z bludného kruhu (jo a počkej na mě, bo já v něm taky bloudím:-))
25. 10. 2011 09:58
Holky, právě tím, že se v tom scénáři navzájem poznáváme, můžeme najít cestu z toho bludného kruhu společně! Všem držím palce ;-)
21. 10. 2011 10:42
Jako bych se v tom viděla. Měla jsem podobné stavy, skoro jako feťák, co touží po své dávce (jídlo), i když ví, jak mu bude blbě. Druhý den si říká, že končí, ale stejně do toho zase spadne a dá si :) Musíš jen trochu zabojovat a půjde to.
21. 10. 2011 08:49
Holky úžasný, obrovské díky za vaše komentáře!! Ať se vám daří a želva frčííí!!!
21. 10. 2011 08:31
Držím palce, aby ten "padesátý" začátek vedl k cíli a byl definitivní. Z vlastní zkušenosti vím, že nejtěžší je dosaženou váhu udržet. Moc se mi líbilo, co napsala svetlusik v komentáři : " ....hlavně se těšit ze sebe, z krásných věcí, pohybu, přírody a MOŽNOSTÍ....." máme nekonečné množství možností, vyberme si tu správnou :-))))
21. 10. 2011 08:29
Vítej mezi svými :-)
Myslím, že tvůj blog vyjadřuje pocity a zkušenosti cca 90 % z nás. Je to tady bezva: podpora, legrace i smutky, prostě vše co k životu patří ale hlavně!!! ta podpora a ujištění, že v tom člověk nejede sám. V patrě prima lidí to jde vážně dobře :-) Jana
Myslím, že tvůj blog vyjadřuje pocity a zkušenosti cca 90 % z nás. Je to tady bezva: podpora, legrace i smutky, prostě vše co k životu patří ale hlavně!!! ta podpora a ujištění, že v tom člověk nejede sám. V patrě prima lidí to jde vážně dobře :-) Jana
21. 10. 2011 08:15
máš krásne spracovaný blog. V niektorých riadkoch je cítiť pesimizmus, resp. rezignáciu, ale záver a hlavne fotka je plná odhodlania a optimizmu. Pevne verím, že to dokážeš. Po tých skúsenostiach s chudnutím už vieš, že to dokážeš. Základom pre teba bude udržať si váhu. Ja síce až také výkyvy nemám, ale viem o čom hovoríš. čo je na tom vymeniť šatník z čísla 38 na 40 alebo 42. Veď to nie je veľa!!! prdlajs!!! u mňa je to 10 kíl. Hrôza. Vyhováram sa, že priberám zo stresu. A že mám sedavé zamestnanie. A že nemám záhradku (som vy byte) A................ No jednoducho spústa A...
Držím ti (a aj sebe) palčeky, aby sa ti darilo dostať váhu pod kontrolu a hlavne sa tešiť ...... (zo seba, z krásnych vecičiek, pohybu, prírody, možností..........)
Držím ti (a aj sebe) palčeky, aby sa ti darilo dostať váhu pod kontrolu a hlavne sa tešiť ...... (zo seba, z krásnych vecičiek, pohybu, prírody, možností..........)
21. 10. 2011 08:01
Pro mě je říjen zlomový,přes léto mi to něšlo,furt jsem začínala a začínala,tělo chtělo oddych po prvním cyklu,říkala jsem si s podzimem to zas přijde a taky že jo!!!
20. 10. 2011 19:01
Zdravím a vítám tě mezi stejně naladěnými hubňulkami. Přeji ať se daří, držím pěsti ať želvička vyrazí tím správným směrem a tentokrát navždy!!
20. 10. 2011 18:59
Vítám tě,tady- s námi se ti to určitě povede, uvidíš.Já jsem tady začínala loni touhle dobou a oproti tomu mám pořád o 10kg míň- tak si říkám, že to jde, i když mi přes léto taky dvě kila vylítly,ale člověk se musí včas zarazit a vrátit se k tomu lepšímu..... Držím palce :-)
20. 10. 2011 18:17
Bohdanno - také čekám na leden. Jsme na tom úplně stejně. Teď chci dát do vánoc dole nějaké to kilčo a vytvořit si rezervu, protože věřím, že vánoce budou kritické. Myslím, že v lednu mi to půjde líp a dotáhnu to na normální váhu. Zbývá mi 6-8 kg.
20. 10. 2011 17:42
Ahojky. Když začínáš v tak nezvyklou dobu a ještě k tomu s představou vánoc před námi - tak se ti to jistě tentokrát povede. Jako by si psala o mě.Celý život se podobně peru s váhou na houpačce. Teď jsem tu však již od ledna a po letní přestávce jsem se opět vrátila k sebekouči. Sice o 4 kg těžší, ale je mimořádné, že jsem se vrátila hned v září. Většinou tomu tak v minulosti nebylo. K tomu mi pomohla především zdejší komunita. Ráda si pročítám zdejší blogy a právě lidičky tady mě nakopli, abych se znovu vrátila. Tak snad už si tentokrát svůj váhový úbytek udržím a snad se mi i povede dále hubnout na normální váhu. Přeji ti, aby se i tobě dařilo a své váhové úbytky si navždy udržela. Já myslím, že to tentokrát dáš. Držím palce.
20. 10. 2011 17:20
držím palečkytady to se vzájemnou podporou funguje tak ať se želva brzy rozeběhne :))
20. 10. 2011 16:59
Zdravím a hlavně držím pěstičky!!! Jsem tady chvíli, ale vím, že by to mohlo tentokrát vyjít!!!
20. 10. 2011 16:26
Mám to docela podobné: když jsem hubla, tak jsem i cvičila a jakmile jsem přestala zapisovat, tak jsem vypustila i ten pohyb a postupně zvyšovala dávky jídla a přidávala víc a víc nezdravého. Než jsem nastavila další hubnoucí cyklus, tak na váze to nebyla až taková katastrofa, ale těch centimetrů... :-(
Držím palce, ať se daří :-)))
Držím palce, ať se daří :-)))
20. 10. 2011 15:17
Ještě něco:-) když jsem tady viděla,že se jídlo má vážit a zapisovat,tak jsem si říkala,že to je teda hrozná práce kolem a kolem a vůbec se mi do toho nechtělo a pak jsem nějak začala:-) a taky jsem si ze začátku říkala,no to nemůžu zvládnout a že je to děsný stereotyp,pořád jíst...a večer mi kručelo v břiše,zdálo se mi v noci jak se cpu koblihama atd.:-) ale za 14dní jsem si začínala zvykat a teď mě to vůbec nepřijde a takový sny už nemám:-)
20. 10. 2011 15:15
dorrit: měla jsem v srpnu 14dní dovolenou do 14.8.2011,dovolená byla ve stylu obžérství,tak jsem se těšila až skončí a že se do toho opřu.I přítel mi říkal,že přibírám,ale to jsem samozřejmě nechtěla slyšet,říkala jsem,že mě to teda nepřipadá:-)a pak jsem vlezla na váhu a to mě dostalo! Na tyhle stránky jsem narazila náhodou,asi to byl osud:-) po týdnu,kdy jsem si vařila svoje jídla jsem nevěděla co vařit a tak jsem narazila na stob a zaregistrovala jsem se a už jsem tu 2 měsíce a moc mi to tady pomáhá.Vím,že bych jinak dělala vše špatně a že bych nedosáhla výsledku jaký mám teď.Fakt skvělý stránky a tobě opravdu ze srdce přeji,aby jsi vydržela a už jednou pro vždy zhubla a držela si to!
20. 10. 2011 15:11
Vítej mezi náma. Přeji ti úspěšné hubnutí, trochu se tu rozkoukej a hurá na kila :-)))
20. 10. 2011 15:03
Ivance Janatové děkuji, že byla mojí první přítelkyní ve STOBklubu! Začátek je vždycky nejhorší...
20. 10. 2011 15:02
Nesmutním, docela si zvykám na myšlenku, že když to nejde teď tak zas až v tom lednu. Hlavně to udržet :-) Jo a teď jsem někde četla, že tělu opravdu trvá minimálně půl roku, než si zvykne na nižší váhu. Do té doby se ji snaží vrátit na ten předešlý stav.
20. 10. 2011 15:01
Nada: je pravda, že mi jednou dobrá kamarádka - trenérka - předpověděla, že se budu muset pořád hlídat... a měla pravdu, prostě to nechám vždycky zajít moc daleko... Jo jo, teorie, proč je ta praxe tak těžká?? Díky za moc cenné rady a srdečně zdravím :-)
20. 10. 2011 14:57
Ájo, nazdárek :-) Děkuju za supr uvítání, už aby ten břuch byl pryč, jak píšeš :-D Cítím v kostech, že s váma to zvládnu, děvčata!!!
20. 10. 2011 14:57
Sinusoida je přirozená, ale pro ty kteří jsou závislí na jídle, musí podléhat trvalé kontrole. Vážit se nejméně 1x za měsíc, raději 1x za týden a když stoupne na hranici váhy, kterou jsem si zakázala, přepnout výhybku a být zase hodná. Čím dřív, tím líp, není s tím potom tolik práce. Tady se naučíme správný jídelníček a rozložení stravy během dne. Vlastně jde jen o omezení večerních orgií a vynechání mlsků v nevhodném čase a množství. Ať žije teorie.
20. 10. 2011 14:56
Bohdanko, vykouzlila jsi mi úsměv na tváři, jsi moc šikovná, žes to tak krásně zvládla! I když se leden blíží, nenech se zastrašit, zvládneme to!! Semaforky nás hlídají a podpora je tu obrovská!! A nesmutni, že to teď nejde dolů, udržet si váhu je strašně těžké, vím, o čem mluvím... Drž se a buď pozitivní ;-)
20. 10. 2011 14:49
Achoooj! Vítej do světa čilých bab, co chtěj dát dolů ty zatracený nadbytečný kila a ještě maj čas a sílu se navzájem podpořit! Juch, ať máš brzo malý břuch! Určo to půjde, vůli máš, soudě dle 27 shozených kil v minulosti. ;-) Tož, holka, vesele do toho a nejen půl, ale vše, je hotovo!! Zdraví Ája!! ;-)
20. 10. 2011 14:46
Ahoj a vítej! Krásně jsi to napsala, hodně se v tom poznávám. Každý rok v lednu jsem si dávala předsevzetí, že už to tento rok konečně zvládnu a zhubnu. Při minimu jídla (špatného složení) a takřka žádném pohybu se mi většinou podařilo během jara zhubnout třeba i 10 kg, ale během léta a dovolené, jsem je vždy nabrala zpět a na konci roku, po stresu z roční uzávěrky, po pečení vánočního cukroví a perníčků, a užívání si Vánoc jsem vážila víc než na začátku roku. A takto to šlo každým rokem. Jó, JO-JO efekt je mocný. Ale letos jsem si předsevzetí nedala, asi se mi ani nechtělo hubnout. Začala jsem plavat a chodit na Zumbu, zhubla jsem 3 kila a pak jsem náhodou narazila na tyto stránky a dala dolů dalších 12. Od té doby udržuji, teď mám nastavený hubnoucí, plácám se v tom, nehubnu, ale aspoň nenabírám .... A další leden už bude za chvíli :-)
Moc Ti držím palce, ať už je to tentokrát poslední začátek a ať to zvládneš !!!
Moc Ti držím palce, ať už je to tentokrát poslední začátek a ať to zvládneš !!!
20. 10. 2011 14:42
AleneckaV: Děkuju moc, i tobě držím palce, ať to zmákneš!! A neboj, budeme mezi nima, dokážeme to!!! ;-)
20. 10. 2011 14:39
přeju ti moc štěstíčka, aby ta hubnoucí fáze a následně udržovací byla už tentokrát trvalá :) tady se to to snažíme všechny, sice tu taky teprve začínám, ale moc mi pomáhá, motivuje, ispiruje když si projíždím čtu, koukám na fotky uživatelek, které to tu dokázaly..chtěla bych být mezi nima taky..takže hodně štěstí a hurá do toho! :)
20. 10. 2011 14:28
music: ani nevíš, jak jsi mě potěšila, moc děkuju za Tvůj příspěvek - vědět, že v tom člověk není sám, dodává naději! A jak se ti podařilo dostat se z bludného kruhu?
20. 10. 2011 14:21
Otvor si prosím profil pre priateľov - Můj stob - Moje informace - Upravit - Pávo prohlížet profil: Přátelé. A v profile si môžeš jednotlivé informácie skryť, alebo ukázať ;-)
20. 10. 2011 14:17
Taky moc a moc držím palce...zajímavý příběh a trochu mě to někoho připomnělo:-) taky jsem se asi rok nevážila a pak jsem vlezla na váhu a řekla si,tak a dost! Málem mě odvezli,když jsem viděla 100 na váze:-o Tolik jsem nikdy nevážila,ani v tom nejhorším snu:-) takže vím jak ti je a moc ti fandím.A i s tím sportem jsi mě připomněla mě,proč sportovat,když žeru...stejně to nemá cenu:-) a to je špatně,ale poruč si,že?:-) Tak vydrž,určitě to zvládneš!
20. 10. 2011 14:13
Ahoj, držím palce, nech má tvoja želvičky svižný krok a krivka váhy nech už má len hyperbolický tvar ;-)
20. 10. 2011 14:09
Vítám tě a moc držím palce !!! Spíš než hubnutí je lepší přepnout si hlavinku na zdravý životní styl :-))
20. 10. 2011 13:51
Říjen je na hubnutí z hlediska potravin vhodný. Je dostatek zeleniny ve velmi pestré skladbě. Z hlediska ukládání přírody k zimnímu spánku a potřebě těla obalit se tukem před zimou, to asi moc vhidné není.
Ber své odhodlání upravit svůj vzhled jao změnu životního stylu. Srovnej si to vhlavě a až svou hlavu přemluvíš, správnému konzumování správného množství potravin a správnému množství pohybu iv sychravém podzimu a nevlídné zimě, dočteme se na těchto stránkách o tvých úspěších. Spěchej pomalu, takový blog tu byl a také báseň o umění dělat malé kroky. Obrň se trpělivostí, měj se ráda a vše půjde ráz na ráz.
Ber své odhodlání upravit svůj vzhled jao změnu životního stylu. Srovnej si to vhlavě a až svou hlavu přemluvíš, správnému konzumování správného množství potravin a správnému množství pohybu iv sychravém podzimu a nevlídné zimě, dočteme se na těchto stránkách o tvých úspěších. Spěchej pomalu, takový blog tu byl a také báseň o umění dělat malé kroky. Obrň se trpělivostí, měj se ráda a vše půjde ráz na ráz.
20. 10. 2011 12:24
Držím palce to dalšího boje s nadváhou a přeji, aby získaný úbytek, byl trvalý :-)
dorrit
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?