Jak už to tak bývá, není každý den posvícení. Někdy prostě věci nejdou tak, jak bychom si je představovali... Ve světle předchozích dní bych dokonce řekla, že není každý týden posvícení.

Poslední týden je skutečně nezapisovatelný. Měli jsme několikadenní návštěvu neteře a synovce, kteří si přišli užít poslední dny prázdnin a rázem jsem nestíhala vymýšlet a zapisovat a ještě k tomu kombinovat bílkoviny, sacharidy a tuky. Jediné, co jsem zvládla, bylo vmáčknout mezi hlavní jídla svačiny. Lidi, jak to při dětech děláte???

Dětičky šly do školy, ale co je horší - já taky (ale učit). Teď se teprve ukáže, jak silná je moje vůle a jak budu schopná si připravovat svačinky a obídky. Dnes mám za sebou první den nového školního roku a jsem totálně unavená, že se mi nechce vůůůůbec nic. Lidi, jak to při té práci děláte?

Všem vám patří můj velký obdiv, hubnutí občas fakt není žádná sranda.

Každopádně STOB je úúúúžasná věc, když tady napíšu, co mě štve (jako třeba dneska), jako bych to ze sebe shodila a už mě napadají myšlenky na véču :-D. Asi půjdu vytvořit něco z tvarohu. A ještě něco na zítřek. Seitan - to by šlo. :-)