Hubnu dál, pomalu, a jistě

Ze je lepší shazovat kila postupně a zdravě pochopila Jana až ve chvíli , kdy jí tělo vypovědělo službu.

Když jsem se v roce 2002 rozhodla zhubnout, šlo mi hlavně o vzhled. Povedlo se mi tehdy shodit 28 kilo jen za tři měsíce. Jedla jsem sice všechno, ale v malém množství. Jenže můj tehdejší příjem byl zhruba pět tisíc KJ na den, což bylo při velkém výdeji energie jak v práci , tak při sportu strašně málo. Jezdila jsem totiž na kole, chodila do fitka a ještě cvičila jogu, vzpomíná Jana, která si tehdy neuvědomila, že tím může ohrozit své zdraví.

Kila letěla dolů a já se radovala, jak se má postava z velikosti 52 proměnila ve štíhlou postavičku velikosti 36, což bylo vzhledem k mé výšce absolutně ideální. Z úspěchu jsem se však netěšila příliš dlouho. , nakonec to odneslo moje zdraví. Měla jsem narušený imunitní systém, padaly mi vlasy, dokonce mi dělalo problém i mluvit a úplně jsem ztratila fyzickou sílu. nebyla jsem schopna ujet ani kilometr na kole a uklidit doma jednu místnost pro mně znamenalo stejnou námahu jako pobíhat dvanáct hodin za půltem. Přiznává sympatická tmavovláska.

Místo vysedávání jsem šla k ochrance

Po nějaké době jsem si uvědomila, že prostě musím jíst, abych se zase dala do pořádku. Jenže zároven s tím začala má váha šplhat k závratným výškám. Sice se mi podařilo něco málo shodit, ale spíš jen pohybem. Z diet jsem měla strach, říká Jana, která krátce nato musela čelit dalším zdravotním problémům.

V lednu 2012 jsem skončila v IKEM, měla jsem naprasklou aortu s výdutí. Z místa nemocniční ošetřovatelky jsem pak odešla rovnou do invalidního důchodu. Moc dobře jsem ale věděla , že když zůstanu doma , začnu znovu nabírat, proto jsem si přivydělávala jako uklizečka a později jsem nastoupila k ochrance. do jedné bezpečnostní agentury, kde pracuji dodnes, vypráví Jana, která se později znovu rozhodla, že zhubne. A to nejen kvůli zdraví, ale také kvůli svému partnerovi , který se nijak netají tím, že ženy plnějších tvarů ho zrovna moc nepřitahují.

Po dvou letech pasivity si tělo těžko zvykalo

V únoru 2014 jsem začala chodit cvičit,ale šla jsem na to postupně a zvolna. Po dvou letech bez sportu jsem měla hodně ochablé svaly. Radila jsem se přitom s kardiologem, abych věděla , co všechno si můžu dovolit. Po třech měsících mi pak trenérka sestavila individuální cvičební plán. Jenže kila dolů vůbec nešla , spíš naopak, a mně bylo jasné, že musím hnout i s jídelníčkem. V roce 2015 jsem se díky knize Hubneme s rozumemod Ivi Málkové spojila s výživovou poradkyní.ze společnosti STOB. Díky tomu jsem se dověděla , kde dělám ve stravování chybu, a zapojila jsem se do party lidí, kteří řeší podobné problémy. Navzájem se hecujeme, zvlášt když někomu dochází dech, směje se Jana, která se nový režim snaží zavádět i doma v kuchyni.

Letos mám už 200km, a to je začátek.

Naučila jsem se vařit mnohem zdravěji a můj partner naštěstí neprotestuje, protože vidí, jak mi to prospívá. Občas sice nadhodí, že není nad řízek z krkovičky nebo pečený bůček , a já mu ty kalorické bomby sem tam ráda dopřeji. Osobně mám nejraději těstoviny na jakýkoliv způsoba jídla z krůtího a kuřecího masa. Místo sladkostí si dnes dávám jogurty či ovocea peču koláče a ovesné sušenky z celozrnné mouky, líčí usměvavá dáma, která začala znovu aktivně sportovat. 

Moc ráda jezdím na kole, letos už mám najeto 200km. To je jen začátek. Tento rok se s partnerem chystáme do Horní Plané na Lipno, kde je nádherná příroda a spousty cyklostezek. Jednou jsme odtamtud vyrazili na kolech až na rozhlednu do Rakouska. Sport jsem vždycky milovalaa po onemocnění aortymě dost sebralo, že nejsem schopná nic fyzicky zvládat. Dnes už jsem na tom mnohem lépe. S hubnutím jsem ale ještě neskončila. Pořád jím zdravě. Mám nastavený denní příjem 7000 kilojoulů a váha jde pomalými krůčky dolů. Těší mě, že jsem to všechno ve zdraví přežila a mohu si užívat života.

Fotky jsem dala do galerie.