Ahoj,
tak jsem zase zpátky, po moc dlouhé době a opět se stejnými nerozlučnými kamarádkami: Leností a Pneumatikou. Pořád jim říkám, že už to s nimi dál táhnout nechci, ale ony že si prý život beze mě neumí představit, a že jsme spolu už hodně prožily, že sice před dvěma lety jsem je na chvíli opustila, ale nakonec mě zase našly a jak je nám teď spolu dobře. Tak nějak je sebou vleču jako bagáž navíc, nedaří se mi je setřást ze stopy a prchnout do lepší společnosti ke Zdraví a Dobré kondici, kteréžto mě prý do party nevemout, páč bych jim kazila průměr. Až jsem si nad váhou řekla dost, nacpala do sebe poslední kousek žemlovky :) a zapátrala na stobu, zda už mi nesmazali profil. Ale asi se počítá s tím, že někteří stobáci se budou objevovat po dlouhé době jako přeživší z války, přinesou si své šrámy a pustí se znovu do boje.

Tak jsem tady. Času mám málo. Práce hodně. Stres je můj denní chleba. Syndrom vyhoření klepe na dveře. To znamená nepravidelná jídla, zajídání splínu a málo pohybu. Do toho ta zima, už aby bylo jaro, prosím, prosím. Ale opravdu bych se toho důchodu ráda ve zdraví dožila, konec s výmluvami, jde se na věc.

Takže jsem si zaplatila permanentku na plavání, jinak by mě tam viděli poprvé a naposledy. Koupila obědovou krabičku. Nakoupila ve zdravé výživě. A bublaninu udělala z celozrnné mouky :)

Cílem není zhubnout, cílem je vyjít schody do práce a nefunět jako nosorožec. Tedy vyhlašuji úkol na duben: chodím po schodech místo výtahem.
 
Zdraví zdar.
P.S. Vypadá to tu úplně jinak, budu chvíli tápat, než se zase zorientuju.