Pokud jste z mé generace, tak si určitě pamatujete naprvní slova našeho plavce Venclovského, když pokořil kanál La Manche.

Tak nějak jsem se cítila, když jsem šla před 14 dny do krámu(Vietnamci to jistí) a koupila si své první jeansy po xx letech. Sice jsem je nechtěla ani zkoušet. Protože před časem mě jedna ochotná Vietnamka říkala při koupi kabátu.

„To vem, to krasny, to bude“

Já na to. „Ale já to určitě neobleču“

 A ona“ „ To zkus, to bude, to jak na slona“

No uznáte, že se mi nechtělo po těchhle zkušenostech do těch kalhot ani rvát.

Jenže jensy mě byly. Jóóóó.  Já už konečně nějaké obleču. Já sú tak šťastná……….. Už ne kalhoty na gumu J

Málem jsem si koupila hned dvoje, ale dcera mě to rozmluvila, že mě budou za chvíli velké. A já fakt cítím, že mě už dnes začínají padat. Takže znovu -já sú tak šťastná…. Prostě každé kilčo je znát. No hodím pásek, přece si nebudu kupovat kalhoty každý týden, když plánuju zhubnout ještě 20 kilo. Stejně je mně teď nejlíp, když obleču legíny a vyrazím s hůlkami.

Jo a taky jsem už v bazénu oddělala jedny plavky. Prostě jsem se zbláznila a začala jsem chodit i 4 x týdně. No a plavky, vyšisované z léta od sluníčka, se staly tou přemírou chlorovaný vody na některých místech úplně průhledné. Normálně se začaly drolit. Takže zase musím vyrazit k Vietnamčíkům, přece si nebudu do toho chloru kupovat nějaký značkový. Stejně bych v nich vypadala jak blbec. Takže hodím zase nějaké v celku a je to. Mám na břiše jizvu od kýly, tak na bikinky to není. A s mou současnou figurou už vůbec ne.  Ani si nedovedu představit, jak ve dvoudílných předvádím v bazénu tu mou akrobacii. Nějakou hlavu nad vodou styl alá paní radová fakt nepěstuju. Jednak by to bylo pomalé plavání, což na hubnutí není ono,a jednak by mě odešla krční páteř. Za ušetřené prašulky za neznačkové plavky si koupím brýle do bazénu. Nevím co tam lejou, ale já po hodině plavání v bazénu vypadám , jako když mě vymřelo celé příbuzenstvo. Oči červené, že by se za ně nemusel stydět ani výstavní angorák.