Tak zítra mám zas vážení,
už teď se nohy třesou mi,
ručička když půjde do leva,
bude pro mě velká úleva.

Pozor, měřím také špeky,
no nezdají se už tak velký,
že by sádla ubylo
a svalů mě tím přibylo?

Proč bych strach měla mít,
vždyť chce to jen dále jít,
za svým vysněným cílem
a spokojit se třeba s málem.

Přece dělám proto hodně,
po bazénu lezu po dně,
hůlek délku prodlužuji,
při chůzi si popěvuji.

Zeleninka je můj kamarád
i muž jí začíná mít rád,
talířky si beru menší,
hned vypadaj porce větší.

Sladkosti už nekupuji,
u jogurtu pobrukuji,
i víc má člověk energie,
když denně litry vody pije.

Televizy již málo sleduji,
jídelníček radši spisuji,
pak připravím krabičky do práce
a to není žádná legrace.

Sacharidy, tuky, bílkoviny
nebrat si žádné krávoviny,
spíš ovoce si přibalit,
dopoledne prý smí být.

No řekněte, mám mít z vážení strach,
asi ne, jdu radši utřít prach,
jak sluníčko zasvítilo,
pěkně to prach objevilo.

Tak hezky držte palce,
myslíte že mám zítra šance?