Několikrát jsem zde četla příspěvek, jak raději nic dobrého doma nemít, aby jste se na to ve stresu nevrhli.
Tak já to dělám úplně obráceně. Zkouším co vydržím!
Ten můj je totiž strašný hubeňour a v pět hodin ráno, když kráčíme do práce, tak nejraději
posnídá něco sladkého.
A tak každou neděli peču tu buchty s tvarohem, tu bábovku či perník nebo linecké řezy.
Co jsem 4 týdny na Stobu, tak mně ani nenapadlo si kousek uždibnout. Sama se sobě divím.
A jak mně po příchodu do práce chutná takový celozrnný rohlíček se šunčičkou.
Mám sice v lednici připraveného tvarohového Míšu, kdyby bylo nejhůř, ale zatím tam v poklidu čeká, až přijde ta moje špatná chvilka.
Je zajímavé, že při zelených semaforkách a větším pohybu mně přešla chuť na sladké.
Neříkám, že bych si nedala, ale jde to vydržet. Zatím. Tak uvidíme, jak to půjde dál.
Asi na tom GI opravdu něco bude.
Dnes mám k obědu Tilapii nilskou a už se na ní těším. Znáte tuhle rybičku? Je bez kostí a výborná.