Včera jsem přišla domů a dcera na mě vyrazila, že jdeme hned s hůlkami, protože se potřebuje na chvíli odtrhnout od bakalářky. Kopla jsem do sebe jogurt a šli jsme šlapat. Mimochodem byla pěkná zima.

S představy, že po dobrém pohybu si dám zelený čaj a napustím vanu, mě vyvedl ten můj, když řekl, že za mnou byla kámoška ze šestého patra a jestli si s ní nepůjdu zaplavat. Zašla jsem za ní, a když mě řekla, že se musí na chvíli utrhnout od PC (podniká totiž jako účetní a teď mají ty daně, nebo co), tak jsem jí teda vyšla vstříc. Tentokrát jsem si ale vzala auto, protože zima ještě přituhla a já bych nechtěla rozpařená z bazénu chytit nějakou angínu, jako řada ostatních Stobaček. Tentokrát bylo bazénů jen 30, protože předchozí chůze s holemi se již začala na mé kondici odrážet. Konečně hodina uběhla, dali jsme si kafe z automatu (ještě, že to jde navolit bez cukru) a hurá konečně domů.

Mezi dveřmi mě ten můj taťka s úsměvem povídá. Máš tady překvapení, dal jsem ti konečně do rotopedu nové baterie, to se to bude frčet, nechceš to vyzkoušet?

Měla jsem chuť ho zabít.

Jsem ráda, že už s námi nebydlí syn, bojím se, že bych musela snad jít ještě hrát večer fotbal J

Zapsala jsem si do čtvrté lekce pohyb, vypadl na mě bonus a šla jsem rovnou i bez vany do pelechu.

Kupodivu to teď ráno tady spisuji a nic mě nebolí. Zááááázrak!