Tak mám takový tušení, že snad celá Plzeň jede podle Stobu a zvyšuje pohyb.
Dnes jsem totiž vyrazila s dcerou do Lidlu, protože z letáku jsme usoudili,
že ty věci na cyklistiku prostě musíme mít.
V sedm hodin ráno jsem se snažila zaparkovat u Lidlu. Již tady jsem se divila,
že tu je tolik aut. Horší to však bylo uvnitř. Měla jsem sice hezký seznam v ruce,
kde bylo napsáno helma, rukavice, tachometr, bunda, brýle a představu, že vše koupím
1x pro mě a 1x pro dceru.
Jo to bych se ale musela k tomu zboží prodrat. Po půl hodině jsem měla v košíku stále jen brambory, lilek a cuketu.
Pak jsem uviděla svou dravější dceru, jak se ke mě řítí v blembáku na hlavě
(bohužel to byla pánská velikost) a hodila do košíku dvoje rukavice. Chtěla jsem si je vyzkoušet, ale velikost 9 byla i na mě velká a to opomíjím fakt, že byly obě levé.
Levým koutkem jsem ještě zaregistrovala, že se dcera probíjí někam směrem k tachometrům.
Jo to je holt to mládí.
Ale pak se mě najednou zmocnil vztek. Když jsem viděla, že lidi mají v odstavených vozíkách věci i po 10ti kusech, přešla jsem do útoku.
Když už mám takovou hmotnost, tak toho přece využiju.
Odkopla jsem vozík někam směrem k pečivu, a své ramena zocelená plaváním jsem vnořila do davu.
Do ruky jsem okamžitě pohotově popadla nářadí na kolo, kdybych potřebovala zbraň.
Pak jsem s úsměvem požadala jednoho pána, který třímal v ruce nešťastně růžovou helmu, jestli by radši nechtěl šedivou, ta že je určitě pánská. Rád to vyměnil. Druhou jsem ještě vyhrabala v hromadě dětských přileb, kam zřejmě odlétla při prvním útoku běsnícího davu.
Pokračovala jsem k dalšímu pultu. Tam jsem popadla dvoje ponožky, triko a
začala jsem se chvíli přetahovat o poslední bundu velikosti L s jedním pánem.
Byla jsem ve výhodě, protože on tu velikost ještě konzultoval s nějakou cyklistkou na telefonu.
No pokud chtěla velikost L, měla smůlu. Popadla jsem ještě druhou menší pro dceru a pádila směrem k brýlím.
Těch měli naštěstí dost, takže jsem si vybrala odpočinkovou pětiminutovku.
V poklidu jsem došla s úlovkem k vozíku, kde orvaná dcera držela v ruce vítězoslavně tachometr.

Tak to by bylo, příště už mě sem nikdo nedostane.
Nesmím ale říct tomu mýmu, že další týden mají rybářské potřeby.
Od zítřka vybírám kaslík a ničím kompromitující letáky.