Po prázdninách to bylo zase trochu lehčí. Začala jsem chodit do školy, přišla rutina - snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře. Měla jsem období, kdy jsem buď běhala nebo cvičila. Vždycky když jsem dělala jedno, vyčítala jsem si, že nedělám druhé. 

Byl přede mnou maturitní ples, řekla jsem si, že tedy už konečně musím zhubnout na těch svých vysněných 60 kg. Jedla jsem málo, cvičila a hubla "do šatů". Před plesem jsem měla asi 63 kg. Týden poté asi 62 kg. Byla jsem spokojená, řekla jsem si, že to teď musím jen udržet, ale alespoň můžu jíst normálně. Tak jsem se od toho neustálého počítání a každodenního nucení se do cvičení na pár měsíců odpoutala. O Vánocích jsem se zvážila a vážila jsem o tři kila víc. Zase mi v hlavě něco cvaklo a zase jsem začala bláznit s tím, že všeho moc jím a že když si nedělám jídlo sama a nechám rodiče, tak mi tam nacpou co nejvíc tuků, aby "to mělo nějakou chuť". Až na to, že teď jsem nehubla. To ani nevadilo, chodila jsem běhat a začalo mi to jít lépe. Cítila jsem, že doběhnu dál a rychleji. Samozřejmě jsem za to byla ráda. Do doby než jsem si stoupla na váhu. 69 kg ? JAK TO? To bylo před třemi týdny, od té doby jsem si botky na běhání neobula. 
Nejím hodně, ani předtím jsem nejedla. Poznám to podle toho, co jí moje rodina, moji kamarádi. Nechápu proč si nemůžu dát ke sváče pořádný kus chleba, sníst celý oběd a odpoledne se učit s tabulkou čokolády jako moje kamarádky. 
Poslední týden cvičím Jógu od Jillian Michaels, která není tak náročná jako ostatní cvičení. Vážím 70 kg a nevím co s tím. Mám stejnou váhu jako minulý rok. Nevím, jak správně jíst. Když jdu kolem zrcadla a nikdo není poblíž, vyhrnu si tričko a koukám, jak jsem tlustá. Před sprchováním se pozoruji v zrcadle alespoň pět minut, obvykle se na sebe naštvu. Večer mívám špatnou náladu z toho, co jsem jedla. Ve škole se o přestávkách držím, abych neslupla všechnu svačinku o jedné přestávce, abych si nechala na potom. V jídelně se snažím najíst nějak normálně, což většinou nejde, protože pořád přemýšlím "Jak asi zapékali tyhle těstoviny? Jak smažili tohle maso? Kolik gramů té rýže, sakra, asi mám?" A je to pořád dokola. Do toho se ještě bojím maturity. A nemůžu nikde najít kousek vůle jíst správně. A hlavně nemůžu najít ani kousíček sebejistoty. Já vlastně jen přemýšlím o jídle a o tom, jak vypadám a co si říkají ostatní. A nevím, jak z toho ven. Někdy si říkám, že by snad bylo lepší, kdybych před tím rokem a čtrnácti dny, nenašla tuhle stránku a nezačala hubnout. Je pravda, že se říká, že máte hubnout pro sebe. Já jsem hubla pro někoho jiného, kdo je teď už pryč. Pro sebe samotnou mi hubnout nejde. Prosím poraďte mi, co mám dělat? Jak se cítit? Zažíváte něco podobného? Nebo jsem snad jediná takhle slabounká a bez vůle?