Tak jsem se rozhodla pripojit. Snad to pomuze. Skoro rok jsem pouzivala kaloricke tabulky a neco jsem zhubla, ale k idealu to ma daleko. Vim, ze je to z casti nemoci, ale prijde mi to jako trapna vymluva. A hlavne, co je nejhorsi je, ze kdyz se vidim v zrcadle je mi ze sebe zle. Vubec si nejsem podobna a fotky o tech radeji nemluvim, Za posledni dva roky nastesti nejsem skoro na zadne a kdyz me omylem nekdo zachyti, tak je to tak na vypaleni cocky.

Nikdy jsem si nemyslela, snad jen v nejhorsich nocnich murach, ze budu nosit velikost 44,42 nebo 14,12. Ze budu mit o cislo vic nez mama a o tri vetsi nez sestry. Ze budu odula velryba. Kdyz si vzpomenu, ze pred peti lety mi lekar nutil pribirat na vaze. tak tomu neverim.

Pritom jsem nikdy nebyla lemra lina. Porad jsem sportovala jedla zdrave, nikdy jsem nehresila-ledatak vinem, ale vypila jsem maximalne lahev a to za dlouhy vecer a ne pravidelne, spis tak dve sklenicky. Ale tloustla jsem, nevedela jsem proc, tak jsem ubirala jidlo a o to vic mela pohyb. Jenze jsem najednou byla nechutna. Pak se po pul roce konecne prislo proc. Prestavaly mne diky nemoci fungovat plice a ja se zacala nafukovat. Trvalo to postupne pul roku a ja si jen myslela, ze jsem tlusta. Ze s kazdym prdem nepolezu k doktorovi-a to byla ta chyba. Pak nastala narocna lecba a ja zustala rok doma, ted uz ale od podzimu ziju skoro normalne, ale ta odula nechutnost mi zustala. Snazim se sebevic a nejde to. Prijde mi to skoro az nemozne.

Zni to trapne, ale to pocasi me stve, nemuzu jit ehat, do prace jezdit na kole a ani byt na zahrade-tam mi nic neroste, takze se musim spokojit s umelotinama z obchodu a pritom koukam na nedozrale kedlubny, salaty, mangold, jahody apod. Do pytle jutovyho.

No stejne to jsou jen mojeplky, ale docela se mi tim ulevilo, jen doufam, ze to nebude cist  nikdo znamy, abych zase nebyla k smichu.