Dnes jsem po devíti týdnech poprvé ignorovala semaforky. Ale asi mě pochopíte.

Ve tři ráno mi pípnul u hlavy mobil. Konečně, řekla jsem si a četla jsem si zprávu od mé snachy. "Praskla mi voda a už frčíme". Teď už je vám vše jasné... V 7.37 se nám narodil vnouček Matýsek a já prožila den jako na houpačce. Plno telefonů, hlavně s naším synem a čerstvým otcem,první fotka vnoučka v mobilu a můj první potok slz. Odchod dříve z práce, společný rodinný oběd(grilované kuře...) a u něho výslech syna, chtěla jsem vědět všechny podrobnosti. No a krásný telefonát od snachy, ať se určitě přijedeme odpoledne podívat!!! Je to hrdinka, protože 8 hodin po porodu byla schopná a ochotná s námi jít do návštěvní místnosti. První pochování vnoučka - další potok slz, první pohled na našeho syna jinýma očima-pohled na otce líbající svoje dítě. Prvních několik fotek, kterých asi bude brzy tisíc. Po návratu domů při stahování a prohlížení fotek - další potok slz, vyřízení asi stovky mailů všem našim příbuzným a přátelům...

Chápete, že na nějaké semaforky čas nebyl. Dnes by na mě blikaly červeně, ale jen proto, že jsem skoro nejedla, nepila a pohybovala jsem se jen prstem po displeji mobilu a po klávesnici noťasu. Nebojte, zítra se polepším!!!