Do Vídně jsem cestovala společně s Ivou Málkovou.

To nejcennější, co jsme mohly přivézt je samozřejmě ocenění za nejlepší edukační projekt pro veřejnost, z čehož má celý STOBí tým obrovskou radost. Více informací se dočtete zde.

Tři dny jsme ale také poctivě proseděly na svých „zadnicích“ a účastnily se řady přednášek.

Iva v popředí pečlivě naslouchá a tvoří zápisy

Co nového jsme se tedy dozvěděly?

Objevili snad vědci a experti z různých oborů konečně lék na léčbu nadváhy a obezity?  

Obezitologie, molekulární biologie, genetika, dětská obezita, preventivní programy v různých státech, vliv reklamy a sociálních médií, individualizovaná lékařská péče a její role při léčbě obezity a nadváhy, efektivita pohybové aktivity, bariatrická chirurgie, nechybělo mé oblíbené téma střevního mikrobiomu a samozřejmě ani rozsáhlá a Ivina oblíbená psychologická sekce. Tolik informací…

Přednášky probíhaly hned ve čtyřech sálech současně od rána až do pozdního odpoledne. Bohužel. Já mám pak vždy těžké rozhodování, na kterou přednášku vlastně jít, protože mě zajímá téměř vše…:-)

Já se díky STOBu ocitla v nové roli, a to jako zástupce Pacientské organizace při EASO (Evropská asociace pro výzkum obezity), kdy jsem se účastnila přednášek a tréninků určených zástupcům ze všech evropských zemí, tedy i mě. Aktuálním tématem Pacientské organizace je uznání obezity jakožto chronického onemocnění v celé Evropě, řešení problematiky diskriminace obézních a zvýšení kvality jejich života.

Mým nejsilnějším zážitkem bylo právě seznámení se s lidmi, pacienty, jež prodělali bariatrické operace a/nebo dokázali zredukovat velké množství kilogramů (stejně jako mnoho z vás zde na STOBklubu) a poznání jejich každodenních strastí s hromadou kilogramů navíc. 

Zleva: Audrey ze Skotska vážila 177kg, Fryd z Dánska je dnes lehčí o 40kg a Susie z Irska o 85kg. V roli zástupců v PC při EASO společně s ostatními bojují za zvýšení kvality života s kilogramy navíc. Kdo jiný? Sami tento život nejlépe poznají.  

Pravdou je, že se stále nemohu tak nějak vnitřně smířit s bariatrickým řešením, ale přiznávám, že mne samotnou překvapil fakt, jak efektivní a účinné zákroky jsou, nejen pro samotnou redukci, ale především pro výrazné zlepšení metabolických parametrů.

Nejsem ale lékař a proto se nebudu nořit více do této problematiky. Odnáším si část A, tedy že po operaci opravdu dochází k výraznému zlepšení, ale i část B, a to že jako po každé operaci i zde mohou přijít komplikace a proto je jistě výhrou zvítězit nad obezitou bez lékařského zákroku.

Diskriminace obézních

Tato problematika je řešena na několika úrovních.

Komunikace a jednání (nejen) s obézními pacienty ze strany lékařů mají být vstřícná, bez předsudků a odsuzování. V opačném případě se jedinci vyhýbají lékařským prohlídkám a jejich zdravotní problémy pak nejsou řešeny včas a v raných stádiích obtížích.

Prezentace obézních jedinců v médiích přispívá k prohlubování diskriminace obézních. Média by naopak měla přispívat ke zvyšování kvality života obézních jedinců a upozornit na problémy, se kterými se potýkají.

Jak jsou obézní prezentováni v médiích? Např. v roli advokáta nebo lékaře se objevilo 5% obézních oproti 55% neobézních, špatně padnoucí oblečení nebo konzumace nevhodného jídla je prezentována ve většině případů společně s fotkami obézních, zatímco pohybová aktivita, konzumace zeleniny nebo prestižní povolání jsou prezetnovány přeážně ve spojitosti neobézními jedinci. 

Kvalita každodenního života. Statistiky a prevalence jsou neúprosné. Počet obézních jedinců roste a ne vždy je na vině "lenost a žravost". Měníme životní prostředí i složení potravin a tvoříme tzv. obezogenní prostředí, ve kterém počet obézních jedinců narůstá. Všichni lidé mají nárok na kvalitní život a tomuto trendu je třeba se přizpůsobit. Lidé s nadváhou a obezitou psychicky i fyzicky trpí a izolují se od okolního světa. Nesednou si v tramvaji, nevejdou se do dveří, dostávají invalidní důchody, přestože chtějí pracovat a neizolovat se ještě více od okolního světa... 

Domnívám se, že situace v ČR není ještě tak alarmující, ale jak jsem uvedla výše vyhlídky do budoucna jsou takové, že ani naši republiku pravděpodobně nemine se tomuto tématu intenzivněji věnovat. 

Možná sami  již máte nějakou negativní zkušenost od lékaře nebo z běžného života, budu ráda, když se podělíte v komenáři níže. 

A protože toho bylo na konfrenci opravdu hodně, pokračování příště....abych vás příliš nezahltila.

Na závěr foto ze společné večeře pacietnských zástupců. Protože život není jen samá práce...:-). 

A ty talíře, ty byly později opravdu plné...:-)