Víkendy jsou pro mě past odjakživa. Neumím si je naplánovat, manžel má rád své jisté, takže je to pro mě občas na Chocholouška. Snažím se, ale většinou prohrávám. Pohyb je řešením.

Protože každý víkend lyžuji, dám si ke kafíčku kousek čokolády.

mě se vyplatí stále plánovat - stejně jako pracovní dny. O víkendu mám výhodu v tom, že když si dám "omylem" řízek, na který mám strašnou chuť, tak pak vyběhnu se psem na delší procházku, nebo mám čas si zacvičit.
Přišla jsem, že "nedojedená" jsem , když mám špatně nastavenou skladbu jídla...že jsem třeba vynechala tuky, cukry...pak mě honí mlsná. Kolikrát mi jedno dvě jídla odpoledne rozhodí celý druhý den, protože se to tělo snaží nějak dohnat.
A je fakt, že se taky o víkendu víc zaměstnávám.

musíš se zaměstnat, nějakou pohybovou aktivitu by to chtělo, já to chápu, mne tedky čekájí samé volné dny a taky se na to musím nachystat, abych nezlenivěla, nepřejídala jsem se a byla mezi lidma.

Víkendy prostě ignoruju, a beru je jako každý jiný den.

Ano, to je pravda, víkendy u rodičů vždycky skýtaly nebezpečí, že se budu ládovat hlava nehlava. Maminka mě ani moc nenutí - respektuje, co jím. Takže v tomto ohledu jsem byla šikovná a připravila si pro sebe plánek, co jíst, taktéž jsem si jídlo připravila a snědla..
Ale do toho chci mamince pomoct, takže jsem vařila - v sobotu řízky - a to bylo opravdu strašné odolat. I když jsem to neplánovala, jedním řízkem jsem si obohatila oběd apod. Tak bych asi titulek článku měla upravit na "Ty víkendy u rodičů!" :)

PS: kousek čokolády mám každý den dopoledne, protože kdybych vyřadila sladké hned a najednou, je mi jasné, že nevydržím. Ale kupodivu mi teď stačí jedna pralinka nebo podobně.

Koukala jsem na tvůj minulý blog, že víkend trávíš u rodičů...ještě dnes si vzpomínám na muka nástrah při návštěvě našich - nejen, že jsem nevěděla, co jsem snědla, ale měla jsem naprostou jistotu, že jsem jedla špatně a moc. Ideální je domluvit se, co budeš jíst a co ne - anebo si dokonce vzít vlastní připravené jídlo - tedy pokud to opravdu maminka přežije - té mojí jsem marně říkala, že jsme se přece nepřijeli najíst. Marná sláva, už za dveřmi nás vítala vůně všeho možného.
Teď už pro mě víkend není problémem, protože už maminku bohužel nemám, takže si naopak připravím dobroty (ale podle pravidel), na které přes týden nemám čas. A daří se zařadit i kousek sladkého nebo čokolády.