Dostali jsme se k němu přes mojí "zálibu" pomáhání psům v nouzi. Na Slovensku žil se svými sourozenci na smetišti a živili se polystyrenem. Jeden útulek zprostředkoval jejich umístění. Docela se divím, že to přežili, ale hlavní je, že teď už mají všichni alespoň dočasný domov :) Jinak musím říct, že na procházky jsem si lepšího parťáka přát nemohla. Díky němu i při sedavém zaměstnání ujdu cca 12 tisíc kroků denně :) Ale teda je to fuška..

Každé štěně je vynalézavé :-))). Ale zase je to dobrý parťák :-)))

A kde jsou fotečky? ;-) Se štěňaty je vždycky spousta starostí, ale i radostí. Jen pozor, jestli je to kříženec rhodéského ridgebacka, může mít už velmi brzo snahu "přerůst vám přes hlavu", pokud se to objeví, tak v prvním náznaku nekomrpomisně zarazit. Tihle psi jsou hodně sebevědomí a někdy dominantní. Ale věřím, že to nebude případ Tobyho. A jak jste se k němu dostali?

To musí být príma mít parťáka na procházky. Ať se mu u Vás líbí a dělá Vám jen samou radost :-)