Rozhodovala jsem se, jestli mám své snažení o snížení váhy před okolím spíše tajit, nebo prezentovat zcela otevřeně. Došla jsem k názoru, že to budu mít jednodušší, když nebudu dělat tajnosti a budu mít možnost otevřeně říct: "sorry, já si nedám, snažím se shodit nějaké kilo", a také třeba získám nějakou podporu, která by se celkem šikla. Jednu kamarádku už jsem na svou stranu získala a budeme spolu chodit do posilovny, kam já už dva měsíce chodím. Některé reakce mě ale nemile překvapily.

Když nad tím tak přemýšlím, tak skoro všechny moje kamarádky v mém věku mají minimálně nadváhu. A  překvapilo mě, že jsou většinou smířené s tím, jak to je a přičítají to stárnutí, zpomalování metabolismu, hormonální nerovnováze... Ve většině případů to tak i bude a jak člověk stárne, je snaha udržet si zdravou váhu čím dál větší dřina, ale podle mě není potřeba se s nabíráním kil smířit. Trochu mě mrzí, že se na mě kamarádky, které mám ráda, dívají jako na exota a myslí si, že se mi shodit nepodaří a že se zbytečně namáhám. Určitě se s nimi nehodlám přestat stýkat, protože by na mě mohly mít špatný vliv, ale nehodlám se přizpůsobit. Spíš mám tendenci se při takovém nesouhlasu ještě víc zatnout a všem nepřejícím skeptikům ukázat, že to dokážu a nebudu se při tom nijak trápit. Pozitivní příklady jsou jistě motivující, ale i ty odstrašující mají, alespoň na mě, taky motivační vliv. Takže, navzdory všem skeptikům to půjde, když budu chtít!