Damoklův meč diabetika.

 U diabetiků obou typů  nastává po zjištění diagnózy  řada psychických problémů, které narůstají s postupným seznamováním se se skutečným problémem cukrovky . Psychické problémy mohou být ještě násobeny věkem pacienta (u mladších je psychika narušena více -  omezení výběru povolání,  společenské problémy, problémy  se založením rodiny,  péče o rodinu, děti, zaměstnání ). Pokud  se navíc v okolí  diabetického novice objeví  ještě tristní případy tzv. “pozdních komplikací” ,  vyžaduje psychické zvládnutí  diabetu novicem jeho maximální vůli a odvahu.  Ne každému jsou samozřejmě tyto vlastnosti dány.

 Hlavní psychický problém diabetika však dle mého názoru spočívá v něčem jiném :

   “Zdravý jedinec” ( i poměrně starý  ) sice také ví,  že jednou zemře, ale je přesvědčen, že to bude až někde v  budoucnosti, která ho zatím nezajímá, takže si tuto možnost běžně neuvědomuje ani nepřipouští (i  když tento “zdravý jedinec”  může paradoxně zemřít třeba již zítra na infarkt, protože je na př. silný kuřák, stále ve stresu,  v nadváze a pod.).  Ale dokud jemu tato situace nenastane, žije do posledního dne svého života v naprosté duševní pohodě a v plné spokojenosti.

 Diabetik může žít mnohem déle než výše uvedený "zdravý jedinec” ( protože je disciplinovaný, vede důsledně přísnou životosprávu, snížil svoji váhu, nekouří, nepije, cvičí, zbytečně se nestresuje, nepřetěžuje se psychicky a fyzicky, je průběžně pod lékařskou kontrolou  atd.)

 ALE  !

pokud je diabetik  podrobně seznámen s principem cukrovky, ví , že je ve vážném ohrožení. Diabetik může být maximálně tzv.“podmíněně zdráv “ a to jen v období kompenzované glykémie. Toto období je ale u většiny diabetiků obtížně dosažitelné na delší dobu. Ohrožení vyplývající  z vyšší glykémie mu může přivodit komplikace třeba až za dlouhou řadu let, ale také mu mohou komplikace nastat již zítra. A on neví  KDY nastanou. Proto informovaný diabetik ví, že nad ním visí DAMOKLÚV MEČ.

(pozn. Damoklés byl dvořan ze Syrakus, který žil v první polovině 4. století před naším letopočtem. Když pochlebovačně vychvaloval panovníkovo štěstí, posadil ho panovník Dionisios I. na svůj trůn a nad jeho hlavu nechal zavěsit meč na koňské žíni, aby tak předvedl Damoklesovi jak vrtkavý a nejistý je stav štěstí.Od té doby je pojem Damoklův meč používán jak symbol trvalého ohrožení a nebezpečí )

Také diabetik nikdy neví, kdy se “žíně jeho meče může přetrhnout”. Toto je dle mého názoru nejtěžším psychickým zatížením diabetika. Může sice žít teoreticky řadu let bez větších problémů, ale pocit Damoklova visícího meče ho stále doprovází.  Tohoto pocitu se nelze zbavit,  ale je naprosto  nutné se naučit s ním žít. Trvalý stres vyplývající z tohoto pocitu si diabetik nesmí dovolit, protože jakékoliv emoční vychýlení je v jeho případě nežádoucí. Vědomí Damoklova meče nemá diabetik neinformovaný a diabetik, který svoji nemoc bagatelizuje. Tyto dvě skupiny mají samozřejmě Damoklův meč nad sebou také a na mnohem tenčím vlasci než ostatní diabetici , jen o tom tito diabetici nevědí. K jejich škodě .

Jsa jeden z postižených , který prošel všemi výše uvedenými etapami poznání, jsem se snažil v této situaci nacházet i nějaké klady diabetu, což se může zdát zcela nemožné a paradoxní .

 Závěr:

 Diabetik si musí stále cukrovku uvědomovat  a adaptovat se na ni celým svým myšlením,  ale nesmí psychicky podlehnout pocitu přítomnosti Damoklova meče. Nemůže mu být samozřejmě útěchou poukazování na spoluobčany „kteří jsou na tom ještě hůře“  ( časté a demagogické  rádoby uklidňování diabetiků jejich okolím ). Musí si být vědom, že musí doživotně bojovat . Ne s diabetem, protože nad ním  (zatím bohužel)  nikdo ještě nezvítězil, ale s  jejími důsledky .  Je to boj se svojí psychikou, vůlí  a odvahou.