Jsa jeden z postižených , který prošel téměř všemi etapami poznávání diabetu, snažil jsem se v této situaci nacházet i nějaké klady diabetu, což se může zdát zcela nemožné a paradoxní .

 Nicméně však některá jsem nalezl :

 -        změna žebříčku životních hodnot

kdo měl v žebříčku životních hodnot v popředí především honbu za penězi a majetkem, kdo sledoval pomíjivé hodnoty slávy a bohatství,  ten rychle zjistí, že tyto hodnoty a shony jsou směšné ve srovnání s hodnotou jakou je na př. „obyčejné“ zdraví. Jeho pohled na svět se nyní stává  rozumnější. Diabetik získává určitý nadhled nad žabomyšími válkami a malichernostmi. Rozhodně  by diabetik žádný den neměl neprozahálet (již i kvůli nezbytně nutné fyzické aktivitě), ale měl by ho využít lépe a aktivněji než většina jeho spoluobčanů, kteří podléhají více dnešní přetechnizované době a jejím nesmyslným reklamním sloganům.

-        zklidnění života 

 v důsledku změny  žebříčkových hodnot nastává i poměrné zklidnění života z hlediska dosavadního uspěchaného životního stylu. Todává možnost  hlubšího a vnímavějšího  způsobu života, který  poskytuje zážitky  dosud nepoznané

 -        zeštíhlení

 většinou diabetik 2.typu byl před zjištěním diagnozy delší dobu v nadváze, která rozhodně nepatří  k hodnotám, které by svému majiteli slušely a byly mu  ku prospěchu. Nyní, pod vlivem silné motivace, daibetik zeštihluje, což má pro něj velký význam jak v oblasti zdravotní (snížení krevního tlaku , snížení pravděpodobnosti ischemických příhod, lepší využití insulinu jednotlivými buňkami atd.), tak v oblasti  psychické ( diabetik vypadá podstatně lépe než dříve, může se oblékat slušivěji) . Je velký rozdíl jít do obchodu pro oděv velikosti XXL  anebo pro oděv velikosti L  či M.  .

 -        nutný nárůst sebevědomí asertivity 

 diabetik se musí (ať chce či nechce) stát asertivnější  ( asertivita =schopnost člověka k sebeprosazování ) . Jinou možnost nemá, protože si musí kolem sebe vytvořit prostředí, které ho bude co nejméně stresovat.  Rozhodně na sebevědomého člověka si okolí nedovolí to, co na jedince méně sebevědomého.Emoční výkyvy musí minimalizovat a to i emoční výkyvy kladné  (diabetik má žít ve stylu „nesmát se ani nebrečet“) .Vzhledem k motivaci jakou má, by asertivitu měl poměrně rychle ovládat , protože asartivitě se dá naučit . Takže nárůst sebevědomí by mělo být diabetikovo plus v jeho novém diabetickém životě.

-        zdravější styl života  ( správná životospráva  - strava + pohyb )  

diabetik je okolnostmi velmi tvrdě přinucen „žít zdravě“ ať se mu to líbí či nikoliv.             Zatímco  jeho „zdraví spoluobčané“  vesele hřeší na všech úsecích životosprávy     (přejídání se,  nadváha,  kouření, pití ,  stresy,  absence pohybu  atd.), diabetik si      takový„luxus“ nemůže   dovolit.  Proto přechod na zdravější styl života by měl být       pro něj  mnohem snažší, než u těch,  kteří to mnohokrát zkusili a stejně mnohokrát       vzdali.Diabetik to prostě musí udělat  jen jednou, ihned  a natrvalo. Bez nějakých     sáhodlouhých  předsevzetí .Prostě musí  ihned začít žít „zdravě“ a  hotovo. Jinak „má   smůlu“....

 -        snadnější odnaučení  se kouření

informovaný diabetik ví, že hlavním nebezpečím pro něho je oblast arterosklerózy  (zužování tepen a cév cholesterolem) a oblast mikroangioptie (vlásečnicový systém). Vzhledem k tomu, že nikotin  (mimo jiné) způsobuje sám o osobě zužování cév i vlásečnic, může pokračovat v kouření jen diabetický sebevrah. Zde není o čem ani na okamžik diskutovat. Záležitost kouření je věc zcela jasná a jednoznačná. Proto okamžité skončení s kouřením by pro mimořádně silnou motivaci nemělo být pro diabetika – kuřáka žádným problémem. „Zdraví kuřácí“stokrát zkusí  přestat a stokrát opět začnou, diabetik kuřák by měl přestat kouřit okamžitě a to trvale. Bez  teatrálních předsevzetí,  žvýkaček, náplastí a medikamentů.

-        snadné odnaučení  se konsumaci alkoholu

 informovaný diabetik ví, že alkohol je pro diabetika rovněž nebezpečný i když z jiné příčiny než nikotin.  Alkohol  narušuje funkci inzulinu. Receptory buněk kterými buňka za přítomnosti  insulinu přijímá glukozu jsou alkoholem narušeny a buňka je nucena „hladovět“ , nemůže přijímat mj. cukr (glukózu) a hladina glykémie - v tomto případě z příčiny přítomnosti alkoholu - narůstá.   Vzhledem k tomu,že mozkové buňky  potřebují ke svému životu jen glukózu ( protože mozková buňka se nemnoží ani nevykonává žádné metabolické procesy),  je absence glukózy v mozkových buňkách ( i u zdravého jedince ) provázena tzv. „opilostí“.  Ta má určitou podobnost s hypoglykémií u diabetika.  Pokud se navíc střetne hypoglykémie s alkoholem, je vznik vážné až fatální zdravotní situace zcela jistý. Alkohol dále narušuje funkci jater a narušuje vlásečnicový systém ledvin, který je již sám o sobě glykémií cukrovky atakován.  Rovněž nemůže být přehlédnuta i skutečnost  příjmu kalorií  alkoholem . Při vědomí těchto dopadů neměl by být  pro diabetika – na rozdíl od „zdravé populace „ – problém stát  se abstinentem. Samozřejmě jen pro informovaného diabetika,  který má alespoň minimum vůle a není alkoholikem. V opačném případě Damoklův meč visí nad jeho hlavou na velice tenkém vlasci.