Arria, manželka Caeciny Paeta, obžalovaného r. 42 n. l.pro účast ve spiknutí proti císaři Claudiovi a odsouzeného k trestu smrti probodnutím se, podala se slovy : „Paete, nebolí to !“ svému choti meč, jímž se předtím sama probodla, a tak byla „marito et solatium mortis et exemplum“ – svému muži i útěchou i příkladem v umírání.

Věděl jsem vždy, že dobrou, poctivou mám ženu,

však její rozhodnutí, odejít se mnou do důchodu, nejvyšší má cenu !

Odchází se mnou po cestě, na konci které mýto.

Jen očima mi říká  : „ Paete, nebolí to ! „

Ráda měla lidi, ráda chodila do práce.

Teď lidí již tolik neuvidí, je konec legrace.

Snad, že mě měla ráda, snad, že jí mě bylo líto,

statečně očima mi řekla : „ Paete, nebolí to ! „

Teď  půjde se mnou dál jak poutník časem,

cestou blátivou, s šedivým vlasem.

Život od lidí nás oddělil jak síto.

Mě pohladí vždy očima : „ Paete, nebolí to ! „

Nemohu čas zastavit, osudu běh zvrátit,

oběť její nemohu jí nikdy vrátit.

Mnohokrát jsem jí ublížil a ona dobře ví to.

Přesto odešla se mnou a řekla : „ Paete, nebolí to ! „

Co mohu ? Nebýt nerudný a poctivě žít ?

Chovat se vzorně a rád ji mít ?

Vše je však tak strašně málo, jak splatit jí to !

Tu větu její : „ Paete, nebolí to ! „