Tak jsem nutně potřebovala trochu uchlácholit svojí rozmlsanou duši, až jsem si vzpomněla na babiččiny škubánky s domácí tatarkou, které jsme baštili jako malí celé léto!
Ale pozor, jen na okraj jsem zjistila, že ne všude jsou škubánky škubánky! Tak třeba na Vysočině, kdesi uprostřed lesů se tomu říká Vopelky. A škubánky jsou něco úplně jiného.
Pro mě jsou to ale placky z uvařených brambor a mouky, opečené na sádle.
No jo! Jenže já hubnu! Tak co s tím? Místo bílé mouky jsem tam hodila pohankovou a opekla je na kokosovém oleji. A musím říct, že to bylo pěkně hnusný :D Zlatá babi! Inu, tenhle recept asi nepředělám..

K mé smůle (nebo štěstí, co já vím) nemám doma váhu. Měřím se jen pomocí krejčovského metru a dva cenťáky na pupíku už jsou fuč. Vážím se jen jednou za čas, když jedu k našim na víkend (ten šok mi vždycky na pár týdnu vystačil). Ale teď začínám uvažovat, že si tu čertovu mašinku pořídím domů. Abych pokračovala tak jak se patří :)

Takže dnes k večeři skvělé škubánky (je mi líto je vyhodit, přebiju to rajčetem a paprikou) a spoustu vody s mátou a citronem.

Jen mi ještě povězte, smažíte na kokosáku? Já si pořídila ten bez chuti a vůně kokosu a opravdu to není poznat. Zjistila jsem to totiž tak, že jsem na něm osmažila řízky pro myslivce a on si mlaskal jaká je to ňamka :D