Nikdy jsem neměla pevnou vůli, už při přihlášení sem na STOB jsem někde vzadu v hlavě věděla, že to nebude na dlouho. A taky nebylo. I teď, s novou dávkou odhodlání to nevidím moc hubeně. A nejhorší je, že to vím, uvědomuju si to a stejně s tím nedokážu nic udělat. Jsem slaboch a sráč. Omlouvám se za nehezké vyjádření o mé osobě, ale jinak to nazvat skutečně nejde. Já to všecko vím! Vím že bych měla, vím že musím. Vím, že to dlouho nevydržím. Vím, že vím, že to dlouho nevydržím. Vím, že za dva týdny zase sáhnu po Milce. Vím, že nevím jak to vydržet. Co je vlastně vůle? A kdo jí opravdu má? Není v tom něco jiného? Nic mi nesedí, potím se jako prase. Z obchodů s oblečením se mi děla blivno. Nechodím moc do společnosti, protože se za sebe stydím. Přestávám si užívat sex, protože věčně hlídám, kde mi co visí. Jsem sama sobě odporná a stejně si zajdu pro donut s ovocnou náplní. A vy. Jste tak skvělé (skvělí). V komentářích se objeví povzbuzující zprávy. A mě to na chvíli pomůže. A teď mi povězte, jestli je mezi Vámi stejný blázen?!