Když si vzpomenu, jaká jsem si dala před porodem předsevzetí, musím se sama sobě smát. A to jsem přitom zkušená matka, hehe. Paměť je krátká, a to hlavně na ty horší věci. Samozřejmě, malej má dva měsíce a já jsem svoji váhu řešit ani nezačala. Není čas, není energie. Mám pocit, že permanentně kojím, aspoň včera to tak bylo. Dneska synek už dvakrát spinkal, hurá. :-)
Zdá se, že patřím do té kategorie žen, která při kojení neshodí ani deko. Zůstalo mi asi devět kilo nad ideální váhu, které se mi podařilo dosáhnout loni v září. Je to pořád o sedm kilo míň, než když jsem se Stobem začínala, ale zato je to nejspíš samý špek. :-)
Cvičení je prakticky nereálné, pokud vlezu na rotoped, prcek mě z něj za chvilku odvolá. Běh je vyloučen, myslím, že by nedělal dobře ani břišním orgánům, které teprve hledají své původní místo, ani poprsí. Posilovat se zatím bojím, kvůli rozestupu břišních svalů. Ale hlavně, mám pocit, že můj čas není můj, patří náročnému potomkovi. :-)
Zatím teda zkusím pořešit aspoň to jídlo, jíst zdravěji, ale množství se regulovat bojím, obávám se, aby se to neprojevilo na množství a kvalitě mléka, a tím pádem na prospívání  miminka. Takže hubnutí dle Stobu se zatím odkládá na neurčito...