Pár slov o silné vůli

Milí čtenáři, je tady další z mých blogů. Už jsem vám psala o své motivaci i o tom, jak se stravuji,tak přidám ještě další téma, a to je asi to, co nejvíc trápí většinu lidí,kteří chtějí zhubnout – silná vůle.

Hodně se setkávám s tím, že mě lidi obdivují, jak jsem zhubla a právě, jak úžasně silnou vůli mám. A já se nad tím dost často pozastavuji a říkám si, jestli to tak opravdu je. Abych se přiznala, tak horko těžko přemýšlím, jak si tu silnou vůli představit. Když ji podle všeho mám, tak bych měla vědět, o co jde. Vůli něčeho dosáhnout si představuji jako snahu dojít ke svému cíli. Čím větší ta snaha je, tím více jsme schopni obětovat a vydržet, abychom cíl splnili.

Jednoho dne jsem se rozhodla, že tak jak vypadám, už vypadat nechci, že se nelíbím sama sobě, že nejsem šťastná ve svém těle, že se stydím sama za sebe a bojím se, aby se za mě nestyděli i mé děti a můj manžel. Koukala jsem na sebe a říkala si, proč jsem to zatraceně nechala dojít tak daleko? To jsem se neviděla, že jsem se vykrmila jako prase na porážku? Nebo mi to bylo jedno? Stála jsem před zrcadlem a promlouvala sama se sebou.  Byla jsem nešťastná sama ze sebe. Ale jsem odjakživa bojovník, takže jsem si řekla, že přece nejsem tak neschopná, abych s tím něco neudělala. Už bylo dost marných pokusů a planých řečí. Možná jsem čekala, že to třeba půjde nenásilně a tak nějak samo.Ale to bohužel nejde. Vyžrala jsem se, tak teď musím zhubnout. Zázraky neexistují. Doktoři ani léky také nepomohou. Jde to jenom tvrdou dřinou.Rozhodla jsem se, veškeré odhodlání, které ve mně bylo, jsem vložila do svého cíle – dostat ze sebe dolů 40kg špeků.

Jsem organizátorský typ, takže jsem si v hlavě sestavila bojový plán. Nejdříve nastudovat, jak na to,potom jít do boje se špekama na plný pecky. Začala jsem pracovat na jídelníčku,spočítala Kj, naplánovala jídlo, tak aby mi to vycházelo. Ze začátku jsem musela přípravě jídelníčku věnovat víc času, abych pochopila, jak to mám dělat.Stálo mě to určité úsilí a čas, ale nepřipadalo mi, že bych se musela nějak přemlouvat. Další fází bylo rozplánování pohybové aktivity. Věděla jsem, že čím dříve začnu s cvičením, tím lépe pro mě, tím dříve uvidím své výsledky.

Změna jídelníčku, i když mám jídlo hoooooodně ráda, nebylo to nejhorší. I při dietě si totiž dopřávám svá oblíbená jídla. Jedla jsem hodně, takže jsem měla i dost roztažený žaludek.Proto, abych neměla hlad, dopřávám si hodně jídla, co do objemu, ale o to více musím přemýšlet nad kalorickou hodnotou. Pokud mám chutě, nesnažím se je potlačovat,ale jdu jim naproti. Takže pokud cítím, že si tělo žádá sladké, dám si sladkou snídani nebo svačinu. Tím pádem silnou vůli nepotřebuji. Jsem typ, který zajídá stres a nudu. Takže pokud se nudím a cítím, že by to chtělo kafíčko a sušenku,urychleně zvedám zadek a jdu něco dělat. To mi opět pomůže vyhnout se vnitřnímu boji. Ale co, když je stres? Opět se snažím zabavit se nějakou činností, prací,ale naprosto nejlepší je pohyb. Opravdu je to tak, i když bych tomu dříve těžko věřila.

Asi nejvíc jsem tu svou „silnou vůli“ potřebovala, když jsem chtěla začít cvičit. Pokusů už bylo v mém životě nespočet. Domácí cvičení, které mě bavilo 2 dny a pak už nikdy víc,zkusit běh, kdy jsem se na pokraji svých sil sotva doplazila domů a tím byls během na 10 let konec, posilovnu jsem nesnášela už od školy,  fakt jsem s tím měla vážný problém. Díky svým zkušenostem jsem věděla, že nejlepší by bylo někam chodit do fitka, nejlépe si koupit permanentku, aby mě to donutilo.

Nastal další rozhovor mezi mnou a tou tlustou paní v zrcadle. Tak co, vidíš se? – Jo, vidím. - Co s tím uděláme? –Nevím, vymysli něco. - Ok, mrknu na net, co je tady poblíž. – Tak našla jsem spinning, to by mohlo být dobrý, ne? – Coooo????To jsi se zbláznila, nééé???? To  určitě zvládnu levou zadní, to si děláš srandu!!!!!!!! –Nebuď srab! Potřebuješ něco rychlýho, u čeho se zpotíš a budeš spalovat! Co bys jako chtěla dělat? Tak leda šnečí chůzi, v tom bys byla přeborník! – No už se vidím, jak tam roztřesu svoje špeky a ve finále spadnu z kola! – Nestav se k tomu negativně! Ber to jako výzvu!  Prostě poblíž tady nic jinýho není, tak to zkusíš a pak se uvidí, kdyžtak už tam nepůjdeš. – No tak jo, ale bude to propadák, to si piš!

Můžu říct, že první lekce spinningu propadák opravdu byla. Horko těžko jsem to ujela v sedě, dýchala jsem jak lokomotiva. Ale trenér byl super, pořád hodně povzbuzoval, ostatní cvičící se mi ani nesmáli ani nepošklebovali (nevím, proč jsem si myslela, že to budou dělat J). A já jsem z toho měla docela dobrý pocit, i když můj výkon byl mizerný.Koukala jsem na ostatní, jak lehce jim to kolo jede a říkala jsem si, jestli někdy tohle dokážu. A tak jsem začala chodit pravidelně. Čím dál víc mě to bavilo a čím dál víc jsem se těšila a hlavně jsem také čím dál lépe jela!!!!Vypadla jsem na chvíli z domácího stereotypu, popovídala si s lidma,fakt to bylo bezva.

A kila letěla dolů hodně rychle.Každé stoupnutí na váhu byla nesmírná radost a obrovský kopanec kupředu. První měsíc mého hubnutí ze mě spadlo 7 kg!!!! Až jsem si říkala, že je to moc. Ale hlady jsem netrpěla, spinning mě bavil, takže jsem pokračovala dál. Samozřejmě jsem se potom trošku zpomalila a měsíčně hubnu 4-5kg, což je v normě.

Tím, jak kila padala dolů, jsem měla stále obrovskou motivaci. Takže jsem tu svoji silnou vůli vůbec nepotřebovala. Úspěch mě nakopával stále dál. Když jsem získala trochu fyzičku na spinningu, zkusila jsem alpinning. Bylo to fajn, bavilo mě to, první lekce sice nebyla žádnej super výkon, ale neumřela jsem a opět si naplánovala pravidelné lekce.  Do toho jsem navíc začala doma posilovat a zpevňovat postavu. Dnes už jsem diametrálně jinde, než když jsem začínala a je to skvělý pocit.

Samozřejmě, že za těch 7 měsíců,byla sem tam nějaká krize, třeba když se váha na chvíli zastavila, nebo když přišla únava, nestíhala jsem všechny své povinnosti, atd. V těchto chvílích si otevřu své fotky a koukám na ten pokrok, a ten je veliký. Dám si relax, dobré kafíčko bez sušenky a sbírám energii. A to tak, že přemýšlím, cosi dobrého uvařím, co bych mohla zkusit za cvičení a že bych si třeba mohla koupit nové oblečení J.

Prostě posledních 7 měsíců hubnutím žiju, baví mě to. Shodila jsem 35kg, takže úspěch je veliký,sebevědomí se zvedá. Mohu si oblékat pěkné věci, líbím se sama sobě, jsem spokojená.

Ale o silné vůli se snad ani nedá moc mluvit. Já ji vlastně skoro vůbec nepotřebovala, ani vlastně nevím, jestli silnou vůli mám. Myslím, že ne. Pokud by mi nevyhovoval jídelníček, měla bych hlad, chutě, nebo pokud by mě cvičení nebavilo, rozhodně bych to nezvládla. Také pokud by váha neklesala, chyběla by mi motivace a nejspíš bych se na to vykašlala, jako tolikrát před tím.

Takže podle mě je k úspěchu potřeba 1. Motivace, chtít změnu, 2. Teoretické znalosti (vědět, jak na to), 3.Bojový plán, 4. Správný jídelníček dle individuálních chutí a potřeb (absolutně nepodporuji jakékoliv předepsané jídelníčky, ať už z internetu nebo od kamarádek, atd.) a 5. Pohyb, který vás baví a naplňuje.

PS: Blog se jmenuje pár slov, ale asi tam mělo být pár stránek J. Já už fakt jiná nebudu J.