Já bych zkusila chodit do školy/ze škloly pěšky. Jde o zvyk nasaď Mp3 a uteče ti to...

Ahoj, taky jsem si myslela, že s odchodem na kolej mi půjde hubnutí snadno. Narazila jsem ale dost tvrdě. Za prvních čtrnáct dní, jsem zhubla tři kila. Byla jsem absolutně nadšená. To ale brzo opadlo, protože za další tři týdny jsem přibrala kil 5 a to jsem dělala vše jako předtím. Nestále jsem byla v depkách, protože mi nešlo hubnutí, škola mě jaksi zaskočila a spolubydlící se se mnou odmítá bavit. Najednou toho na mě bylo hrozně moc. Tak jsem se rozhodla to přestat řešit a najednou se to zase rozjelo. Já to ze školy mám je 500m, takže chodím pěšky, ale jinak po městě jezdím trolejí a to bych taky nemusela. Sice nevím v kolikátém patře na koleji bydlíš, ale co třeba místo výtahu chodit po schodech - to praktikuji taky a těch devět pater mě vždycky utahá víc než kdejaká procházka :D. Je sice pravda, že ,,ve dvou se to lépe táhne" , ale zase není dobré se zbytečně upínat na to, že ti to tolik nejde, protože na to jsi sama. Odolat lákadlům v krámu je taky jeden z mých problémů. Snažím se ale si psát seznam věcí, co musím koupit a soustředím se jen na ten seznam, aby mě to nelákalo se dívat do jiných regálů - a regály s čokoládou a jinými nezdravými věcmi míjím obloukem. A kamarádce můžeš říct, že se snažíš zhubnout, takže děkuješ za nabídku, ale odoláš. Myslím, že příště už ti tolik nabízet nebude - přeci jen je to kamarádka, která by ti měla přát úspěch. A toho, že budeš za divnou se neboj. Dřív jsem byla hrozně svázaná tím, že jsem se bála dělat věci, které mám ráda jen proto, abych ostatním nepřišla divná. Od té doby, co se na to neohlížím, jsem sice pro někoho možná exot, ale mám díky tomu nové přátele, kteří kupodivu mají stejnou zálibu nebo mě ti staří přátelé naopak obdivují za to, že dělám co mě baví a nenechávám se svazovat konvencemi. Rozhodně se neboj do toho jít sama a třeba se k tobě někdy někdo přidá. Někdo, kdo se tak jako ty, bál se do toho pustit sám. Držím palce, aby se ti opět dařilo :)

Právě - ve dvou se to lépe táhne, a ještě když jsem na ten boj ve dvojici byla zvyklá, tak mi to teď hodně chybí... Jinak přeju hodně štěstí v hubnutí aspoň vám, mě se nějak nedaří... :(

Přišla jsem na to, že člověk se musí spoléhat jen a jen na sebe. Také bych uvítala nějakou parťačku na hubnutí, ale to štěstí jsem neměla. Budeme se muset s tím poprat sami. Je třeba jen najít ten správný impuls - pořádně se na sebe naštvat - udělat rázné rozhodnutí a pustit se do toho.. Na tvém místě bych asi začala tou ranní procházkou do školy a pátrala bych o nějakém vhodném sportu. Nejsi obézní a hlavně jsi ještě mladá /to se lépe hubne/- takže když přidáš na pohybu - kilečka půjdou dolů i přes prohřešky v jídle. Držím ti palečky.

Tak to gratuluju k pevné vůli a odhodlání :) Mě tohle chybí :(... A nejhorší je, že už nemám ani žádnou kondičku. Vždycky na střední sem ráno běhala 300m na bus, protože jsem jako vždy nestíhala a teď v pátek jsem zase musela na střední a ráno sem nemohla uběhnout ani třetinu,mám asi nějakej těžkej zadek :(

Tohle trochu znám, já v práci začínala taky sama. Koukali na mě divně, že si nosím krabičky, a že jsem začínala opravdu drasticky a v krabičkách jsem nosila zeleninu a vařené kuřecí maso. Byla jsem za divnou, ale vydržela jsem .... dál si nosila "svoje krabičky" a chodila téměř každý den cvičit. Někdy jsem šla sama, někdy nějaká kamarádka šla se mnou. Za chvíli byly vidět výsledky a nikomu už moje krabičky divné nepřišly. Naopak se postupně přidávaly další a další kolegyně. Já postupně vyměnila drastickou dietu za normální zdravou stravu, zaregistrovala se na Stobu a ten mi hodně pomohl naučit se se
sestavit vyvážený jídlníček. Myslím, že to chce jen pořádné odhodlání a třeba se časem přidá i spolužačka... ;-) Držím palečky, půjde to!! ;-)