Zkus si pro sebe najít chvilku a zarelaxovat. Uvidíš, že až se uvolníš, kila půjdou zase dolů. Zapomeň na chvilku na to, jestli hubneš nebo ne, neřeš to a až se příště mrkneš na váhu, tak třeba budeš příjemně překvapená :) Drž se!

Tak to tě lituju,když my ženský nejsme v pohodě,tak se prostě nedaří takřka nic.Ale koukni každý ráno do zrcadla a za něco se pochval,třeba za úsměv,nebo vlasy a hned Ti bude líp.Začni u sebe,měj se víc ráda a nad malým se nerozčiluj,čím víc to budeš jakoby ignorovat,přestane ho to bavit!Moje rada,ale vezmi si z ní jen to,co se Ti líbí!

Ještě mš napadlo, že díky tvé nervozitě, která vyčerpává, se tělo hubnutí prostě brání!!! Asi by nebylo dobré to lámat přes koleno

Poslední dobou mám taky blbé období. Tak jsem zašla ke kadeřnici - nový účes mi zlepšil náladu. Na nejezení dětí jsem slyšela jednu zajímavou radu - dát jim na talíř jen malinko, a pak přidat. Třeba jen jeden kousek brambory, kousíček masa. Akorát se u toho maminky naběhají, když mají přidávat po kousíčkách. To je rada pro nejedlíky. Když mě pokouší můj 6-ti letý, tak schovám a zakážu sladkosti, hlavně čokoládu, a do dalšího jídla nic nedostane. Trvalo to chvíli, než pochopil, že to myslím vážně, ale poslední dobou už s tím přestal. Přeju ti hodně síly a ať se ti podaří dát se do pohody :-))

Tak jsem ráda, že v tom nejsem sama!!!! Ještě nevím, jak na moje snažení zhubnout působí psychika, stoupnu na váhu raději až za týden. Mám teď taky špatné období - nepříjemnosti se snachou! Role tchýně je pro mě zatím nejtěžší v životě. A protože žiju sama, moc se tím zaobírám a užírám. Ať bych udělala cokoliv, pořád budu špatná. Právě od syna mám tříletou vnučku (teď čekáme další miminko) a s jídlem je velké trápení!!!! Sní strašně maloučko. Když ji mám přes víkend u sebe, jsem z toho taky špatná. Doktorka říká, že jí to asi stačí. A co se týče tebe samé - tu stagnující želvu bych - když nejsi v pohodě zatím hodila za hlavu. Problémy se asi musí řešit jeden po druhém - jinak jde fakt o nervy!!! Až se dostaneš do klidu a pohody, věřím, že to bude OK. Držím palce

No tak s jedlom ma nervujú moje deti tiež a to sú už o dosť väčšie. Nesmieš si to ale tak pripúšťať. Je to ešte dieťa a je normálne, že skúša čo si môže dovoliť. Takže zaujmi asertívny a nekompromisný postoj a vysvetľuj, vysvetľuj a vysvetľuj. A samej sebe musíš povedať, že je to normálne a robia to všetky deti na svete, takže hlavne kľud, no stres. Držím palec.

Myslím, že tříleťáka zvládneš hravě, jen jsi vyčerpaná z práce, už aby byly prázdniny. Pak budeš mít víc energie vymezit synkovi pole působnosti. Jaká je role tatínka ve výchově? Možná by on mohl víc ukázat svoji pevnou ruku, pokud ty jsi na tom momentálně psychicky ne moc dobře.

Jooo, to taky znám. Zrovna předevčírem jsem o tom psala blog.. Psychika je pěkná mrcha. Jestli dodržuješ kouče, máš můj obdiv. Já na to momentálně prostě nemám. Pro mě kámoška vymyslela dámskou jízdu, která nás čeká příští týden. Bowling, tanečky.. Jestli to zabere, ví Bůh. Když tak poreferuju :-)

tady je každá rada drahá -co třeba si něco pěkného koupit? Udělat si radost drobným dárkem? Jít do kina, divadla apod ? Nějak se ten stres musí přece dát odsunout

Ono se to zlepší, vydrž,držím Ti palce.

Jo holka, vítej v klubu, já raději kvůli psychice přešla na udrzovak. I když děti nemám a "jen" podělám vše ba co sáhnu. A pokud už si neoddělám psychiku sama, postarají se o to jiní. Teď jsem dostala od kolegy půlhodinovou přednášku začínající tím, jak jsem neschopná a jak si musím uvědomit že si musím vydělat a končící tim, že jsme vlastně byli celou dobu v práci zbytečně protože on věděl že je to na.... Jednoduchá rada- hoď to všechno za hlavu. Jestli to dokážeš, jsi dobrá, já to totiž neumím. Drž se, snad třeba někdy bude líp.

přeju lepší dny :-)

jo jo, naše 3,5 letá Ela mi včera ráno zřetelně doporučila, ať si "trhnu nohou". doufám, že to stresem není, protože pokud se nehubne stresem, tak nemám šanci. ve stresu jsem už deset let.

Přeji ať je líp !!!

stres dělá fakt hodně, buď se hubne bez jiné příčiny nebo se přibírá na horší časy :(

Asi máš pravdu, já mám stres stále, nedořešený bývalý vztah, a když už se to malinko hne,tak o pár gramů. Ale jak z toho ven,to nevím.

Já myslím, že to tím stresem být může, protože v maturitním týdnu šlo dolů jen třicet deka, i když jsem sebekoučing dodržovala. Je ale pravda, že pohybu bylo míň než jindy, i když na semaforky dost. Na druhou stranu, když byl ten stres opravdu velký (nemoc manžela), hubla jsem ještě víc než normálně.