Už sem toho napsala za roky až až. Když sem tu hubla poprvé tak sem opravdu striktně dodržovala příjem,hodně si ho snižovala a nesla spát pokud sem se nehybala aspoň na míči. Měla sem panickou hrůzu z toho,že priberu. Kdo si mě pamatuje ví,že z váhy 130 kg sem sama zhubla na 113 a ze 113 na 85 zde. 

Vím,že váha by se měla udržovat,ale nechtěla sem toho nechat. Měsíc flakani mi přišlo po půl roce hubnutí akorát. Hubly mi hlavně prsa a odnesla to psychika. Po dávce antidepresiv sem se dostala zpět na 113. Při práci mi absolutně nešel vychytat příjem a sebevědomí šlo do háje. 

Před rokem a půl sem se rozhodla zhubnout znovu. Bez tlaku partnera,kterého sem vyměnila za nového kterému se líbím i se 113 kg. To je sice hezké,ale sobě se samozřejmě nelíbim s žádnou váhou nad 100.

Tři měsíce sem byla podstiva,jednou za týden s Snedla něco nad rámec a zhubla zase na 102 kg. Tentokrát sem se rozhodla váhu opravdu alespoň půl roku udržovat a nehubnout dal. Další dva měsíce sem měla stále na něco chuť. Váha se vrátila na 105. Takže sem se začala mírně krotit a váha klesla na 102. Během práce a udržování- chapejte bez vážení a programu- sem se postupně dostala na 96. Když sem pracovat přestala tak se váha začala houpat mezi 97-99. Ale opravdu bez vážení čehokoliv. Rok a půl sem to zkoušela korigovat sama,dat si co chci. Nebýt obětí programu a myšlení o jídle. Dala sem si fast food stejně jako svíčkovou a bez výčitek. Akorát to nastavení v mozku mě den po KFC donutilo dát si vločky,zelny salát s kuretem a ovoce. Cílem toho roku a půl bylo dosáhnout udržení váhy,nebýt nervózní z absence kuchyňské váhy a zvyknout si na svoje tělo s váhou pod 100. 

Výsledkem je,že to zvladam. Dokážu se ovládat i si doprat. Zvykla sem si na svůj vzhled a nastavila si v hlavě sebevědomí ,které mi spoustu let chybělo. Tělo nemá pocit,že strada a já,že sem neustále na diete. 

Nyní budu hubnout 3 měsíce- mám na to náladu a čas. A po dosáhnutí váhy 89-90 opet vypnu nastavení "DIETA". A opět budu delší dobu udržovat a učit se žít se svým tělem.

Někdy se najde blbec co vám řekne ,že jste tlusté. Často se stane,že váhu opět naberete. Často jste za zavislaky na stobklubu. Ale co je nejpodstatnější je opravdu nehrotit to,naučit se poslouchat svoje tělo a mít se ráda. Myšlenky typu,že sem sama sebe zklamala když s opět přibrala neberu v uvahu. Mělo to tak být,měla sem být na sebe mírná a ne se trestat. 

Tento výkřik je hlavně pro ty co mají strach z života bez vážení. Taky sem taková byla. Ale nebyla sem to právě já co žila se 131 kg pet let? Byla. Takže už teď je to progres a jsem na sebe hrdá. I na vas co to nevzdavate.

To je totiž to nejdůležitější.

Pridávám pár aktuálních fotek metráčka :-) kdo pozná rozdíl oproti mým starým fotkam? :-D