Fíha, vstávání 3 hodiny před odchodem do práce? Tak to je síla. Ráno, když jdu na 45 min. na rotoped, tak mi stačí vstávat tak hodinu a půl před odchodem do práce, abych se v dalších 45 minutách stihla připravit a nasnídat a i to vstávání v 6 h. mi někdy přijde vražedné. Pokud mám v práci do 17 h., tak pak přijdu domů, zacvičím si, nachystám večeři (vařím zatím jen pro sebe a manžela), někdy teplé, někdy studené večeře a pak se buď koukáme na telku, nebo povídáme, nebo jdeme spát:) Když mám kratší (do 15-16 h.), tak stihnu ještě nakoupit, uklidit, žehlení nechávám až se toho nakupí víc tak 1x, max. 2x do měsíce u televize. úklid větší dělám 1x za 14 dní, každý týden dělám menší úklid (většinou čtvrtek odpoledne, když přijdu dřív z práce), soboty a neděle jsme většinou mimo domov. Na cvičení si nechávám min. 30 minut denně, + 3x týdně 45 min. rotoped ráno, každý den 45 min. pěšky. Ale taky si nedovedu představit, až jednou bude dítě, jak to vše skloubíme.

Musím uznat,že to chce fakt pevnou vůli !! Vstávat ve 4 a jen kvůli cvičení.Já vstávám ve 4.15,ale s tím,že jdu na 5 do práce.Nedovedu si představit,že by to bylo na cvičení :-( Skláním se před Tebou.Hodně štěstí a chuti do dalších dnů :-)

teda máš můj obdiv ;-) hlavně kvůli tomu vstávání ve 4 ráno jenom kvůli cvičení :-DDD tak přeju hodně úspšchů v hubnutí ;-)

tak tvoje přezdívka opravdu sedí, nechápu jak jsi schopná vstávat ve 4 ráno...to mám ještě půlnoc natož abych hned cvičila....fakt si dobrá :) jinak s časem jsem na tom taky bídně, loni jsem byla ještě student tak to šlo hubnutí skoro samo, to jsem si to mohla hezky rozložit během toho dne a vše zkloubit, teď chodím do práce a je to horší, do toho jezdím z jedné domácnosti do druhé, takže stále na cestách a když už mám všechny povinnosti hotové je většinou 9 večer a to už se mi nic nechce, natož se nějak extra hýbat, ale domluvili jsme se s přítelem, že takhle "žrát" nemůžeme a já se snad konečně dokopu i k nějakému pravidelnému pohybu...takže závěr: smekám před tebou :)

Takhle brzy vtávat bych nezvládla, ale když ti ten milenec za to stojí.... :-D

Tak to jsi fakt dobrá, takhle brzy vstávat. Já vstávala celá léta před pátou a teď pracuji od 8 a nějak to cvičení zatím nestíhám. Řeknu si ještě chvilku v postýlce.... a už je pozdě. Musím se více snažit :-))

Máš můj respekt, že to takhle vydržíš dlouhodobě. Já se vždycky takhle nakopnu asi tak na týden a pak jsem celá hotová a nešťastná, že takový "režim" nezvládám. :-D Asi na to nejsem stavěná. :-D Takže smekám pomyslný klobouk. :-)

Mimochodem, gratuluji k reakci tvého okolí. To by potěšilo i mě.

Já žasnu. Že by někdo vstal o tři hodiny dříve, než vyrazí do práce? Mě se vždycky smáli, že potřebuji hodinu po ránu na rozjezd. A to ty vstáváš už ve čtyři. Upřímně smekám před tvým nasazením. Já se bojím rozjet cvičení naplno. Jela jsem takhle před 2 lety (3x týdně posilka, na kole do práce, večer jogging a o víkendu cyklovýlet min. 50 km, k tomu občas trampoliny nebo bosu) a pak mě elán opustil a musela jsem se nutit i do svého velmi oblíbeného kola. Skoro rok jsem měla odpor k jakékoliv aktivitě....

Tak touhle větou si mě dobírá muj muž a co víc mu nahrává i ten fakt že je vždy celý týden mimo domov z pracovních důvodů..... jinak obdivuju Tvé nasazaní, po přečtení Tvého denního rozvrhu si připadám jako flákač ;-)

Jsi vážně borec! Ty ten čas vyrábíš? Nebo máš nějaký zvláštní dobíječ baterek? Když dvakrát týdně kvůli práci vstávám ve 4:30, tak přemýšlím, čím jsem asi myslela, když jsem brala takovou nelidskou zakázku.
A co se týče toho zvládání - nezvládám (a to děti ještě nejsou) :D. Jsi fakt dobrá :).

Tak já jsem k hubnutí přibrala manžela, vařím oběma stejné jídlo, děti se sice musí dojídat něčím energeticky náročnějším, ale jde to, chodíme s trekingovými holemi, občas na kole, pravda je, že skřípe úklid v domácnosti, ale v některých věcech jsem se naučila nebýt puntičkář. Další pravda ovšem je, co psala Bohdanaa - nenechat se vtáhnout do Stobu úplně, to pak člověka láká jen sedět u počítače a nic jiného nedělat. Snažím se to tady trochu omezovat, ale jste všichni skvělí a jde to velmi těžko...

Já mám největší depresi, když jsem nějakým omylem dopoledne doma (v Praze), svítí sluníčko a vezmu si brýle. Pak je úplně zřejmé, co nezvládám na 100 % - pražskou domácnost. V práci jsem většinou tak 9 až 10 hodin a cestou z práce si chodím zacvičit. Večeříme studené večeře, většinou saláty a pak nám chystám krabičky na další den. Děti jsou už dospělé a nebydlí s námi, máme s manželem dohromady 4 a každé dítě má partnera, příp. partnera s dětmi a jezdí na víkendy k nám na Vysočinu na statek, to je má druhá a hlavní domácnost. Takže některé víkendy máme až 15 strávníků navíc. Většinou ale všichni spí do 10. hod., takže pohyb, většinou běh nebo cvičení v obýváku podle DVD (střídám Zumbu, cvičení se STOBEM a cvičení s JILL) brzo ráno (po šesté). U vaření relaxuju a uklízím teprve když odjedou (to je taky pohyb). Pak máme s manželem čas na sebe. Takže stíhám co se dá a co preferuji, ale je to dřina.

ano když má někdo sebekázeň a je cílevědomý má to o něco jednodušší taky patřím do této skupiny kdy vstávám ráno abych si mohla zacvičit jinak bych to už pak nestihla a když mi o něco jde tak jedu na 100% .Má stejný pocit jako ty že skládat jídlo si už budu do konce života a nijak mě to neobtěžuje možná příjde nějaký skrat ale zatím to beru že dělám všechno pro sebe.A co se týče milence? jednou se mě na to zeptal manžel jestli jsem si někoho našla že jsem tak zhubla ale tomu jsme se jen zasmáli na tohle bych už fakt čas nenašla.Rodina je pro mě moc důležitá a moc pro mě znamená.Přídávám si tě do přátel a musím říct že jsi moje kravní skupina.Ať se daří

Také jsem měla pocit, že jsem vysedávání na Stobklubu podřídila úplně veškerý čas. Nestíhala jsem úklid, žehlení .... prostě takové ty práce které člověka nebaví. Ale když už jsem vnitřně cítila, že zanedbávám manžela, děti .... tak to bylo ještě horší. V době kdy jsem nehubla, protože mi to nešlo a nemohla jsem najít tu správnou chuť a sílu se do toho zase vrhnout, jsem tu ale pořád vysedávala, hltala každou zprávu na zdi a zjišťovala jsem, že mé myšlenky jsou jenom tady. Navíc, jak mi to nešlo, tak jsem čím dál víc byla naštvaná sama na sebe, že jsem naprosto neschopná. Znala jsem životy lidí tady, ale pociťovala jsem, že skoro nežiju ten svůj ..... Takže jsem své hlavě naordinovala prázdniny, na Stob nakukovala jen občas a hlavu zaměstnávám korálkováním. Ze Stobí závislosti ale strach mám pořád. Nesmím dopustit, aby k tomu došlo znovu. Vždyť je ten život tak krásný a hlavně krátký .... A ještě k tomu vstávání ve čtyři - taky jsem přes léto vstávala se sluníčkem ve čtyři a na pátou jezdila do práce, abych mohla jet dřív domů. A ty nádherný východy slunce, které jsem cestou vídala, to se ani slovy nedá popsat. A večer kolem deváté, když jsem jezdila ze Zumby, tak zase nádherné západy slunce a v posledních dnech i vůně čerstvě posekaného obilí ..... Máme tu naši zemi krásnou - jen otevřít oči dokořán a všímat si i těch zdánlivě všednich věcí. Ty se ale bohužel u počítače neuvidí ....

Je pravda, že jsem se s podobnou otázkou setkala taky od kamarádek! "Á ...asi je nějaký mužský na obzoru?" Vědí, že žiju sama. Ne, ne - odpovídám. Asi mně stejně nevěří. Ale přivedla jsi mě na myšlenku, jestli bych neměla ráno dřív vstát a zacvičit si!!!!!! Jsi vážně dobrá a to, že tě to teď všechno baví, je super!!!!!!

tyyjo Anko, tak to závidím a obdivuji, mne by nedonutil vstávat ve 4 jen proto, abych si zacvičila absolutně nikdo, tím spíše ne vlastní vůle :D to já jsem spíše sova-chodím spát tak mezi půlnocí a 1.00 a nevstávám dříve než v 8, do práce na 10.00 a to jsem ráda, pokud stihnu Jill před prací alespoň 2x týdně. Jinak já jsem zvědavá, co budu dělat, až budu mít třeba rodinu, děti, zahradu, asi budu zobat nějaké houbičky nebo co, neboť to se nedá normálně zvládnout, holky smekám před váma. Já mám zatím na starosti jen školu a práci každý den, pak o víkendu přítele, ale stejně nestíhám. Když jsem se hecla a dala závazek, že od 1.8. budu každý den sportovat (vydrželo to až to tohodle víkendu když jsem byla na vodě), tak jsem fakt nic jiného nestíhala, kromě hubnutí a věcí s tím souvisejících. Ráno vstát, zacvičit jill, do práce, pak z práce do fitka/na inliny,/doma cvičit Jill, pak jsem stihla jen rozmrazit maso, navařit obed na další den do práce, nachystat svačiny, všechno zapsat, něco tady pročíst a mohla jsem jít akorát tak do sprchy a do postele jsem se nedostala před půlnocí....nějak začínám mít pocit, že pokud člověk hubne na STOBu, tak mu nějak nezůstává čas na jiné aktivity, třeba čtení knížek u čaje (místo toho čte zdejší články), nestíhá chodit do kina/divadla/výstavy-neboť to by si pak neodcvičil tu svou hodinku, nemluvě o večeři s přítelem, neboť to bych zas hodinu maturovala nad tím, co jsem snědla a jak to zapsat do kouče...ale tohodle jsem si všimla až po té, co jsem přestala zapisovat a začla jsem se opět chovat jako normální člověk :D

Aničko, s tím úklidem s tebou souhuasím, nic se nemá přehánět a otevřené okno je taky super :-) ale vstávat ve čtyři, jsi borka :-)

na druhou stranu, abyste si nemysleli, že jsem fakt nějaká superžena :-)
s úklidem a péčí o domácnost to zase dvakrát nepřeháním
okna jsem nemyla ani nepamatuju - když se potřebuju podívat ven, můžu si ho otevřít :-)))
z podlahy se u nás nedá jíst, ale najíst :-)))
nežehlím - mám sušičku :-))
tyhle věci mě totiž nebaví :-))))))

Klobouk dolů!!!!! Jsi šikulka když toho zvládáš tolik a ještě dřív vstaneš, aby sis zacvičila. To bych chtěla taky. Přeji ti ať se daří dál v hubnutí i v životě.:-)

díky díky díky :-)
opravdu jsem cílevědomá, když za něčím jdu a hlavně když mě to baví
problém nastane, když už mě to bavit přestane
jsem přesvědčená o tom, že abych si udržela normální váhu, budu muset jídlo plánovat už nafurt, pokud přestanu zase přiberu
naštěstí mě to teď strašně moc baví - plánovat jídlo, přemýšlet nad novými zdravějšími recepty a kombinacemi a hlavně cvičení :-)

Tedy, ty jsi opravdu super Anka! Ve čtyři bych vstala jen z donucení - jsem ráda, že čtyřletý Míša už spí o něco líp a vstává nejdřív tak před šestou a ještě ne moc často :-)

není cílem všechno zvládat SAMA na sto procent, je nutné zapojit své okolí (odborný název je DELEGOVAT :):):))

Ty brďo, gratuluji ti k takové disciplíně, jsi mi velkým vzorem :-)

Máš můj obdiv za to, jak to zvládáš, ale hlavně, že jsi tak cílevědomá . Na to fakt nemám. Nezávidím, přeju ti to :o)

wow, vstávání ve čtyři!!!! To by mně zabilo :-D
Obdivuju cílevědomé lidičky, které mají vysokou sebekázeň. Takže obdivuju. A manželovi vzkazuju, aby (pokud mu to okolnosti dovolují) občas pomohl, a ty měla alespoň trošku času i na to válení se.

Já jsem doma s dvěma dětmi, do toho pomáhám manželovi ve firmě, studuju vysokou školu, atd....takže to kolikrát nestíhám a nemám moc času na cvičení, což mě dost štve :-(. To je fajn, že máš takovou disciplínu :-)

Takže závěrem...nepokrytě závidím !!! ;-)))

Taky závidím!! Mám malého syna a přítel jezdívá z práce kolem páté, takže jsem celý den s ním. Upřímně se přiznávám, že o prázdninových vedrech jsem se na cvičení vykašlala, byla jsem ráda, že žiju :-))
Jinak sem tam vyrazíme na kole, sem tam pěšky, mám dost práce na zahradě a v domě, takže ta aktivita tady denně je, jen to není řízené cvičení.

Stobing je krásný výraz a přesně popisuje stavduše - čili mírnou závilost. A tobě patří obdiv, jak to zvládáš!

...když ještě přidáš školu a osobní učitelku klavíru, psa a mou závislou matku, nesnesitelného exmanžela, házejícího mi špalky pod nohy a kupu zájmových kroužků mé dcery, kam ji prostě musím dopravit a pak vyzvednout, tak to je obrázek mé situace... Večer padám únavou a k tomu, abych tam někam ještě narvala sport, už fakt nemám sílu... A má domácnost...hamba...je to tu jak po výbuchu...nestíhám...teď o prázdninách to mám volnější, tak si to užívám..ale 1/9 to zase začne... A to chci začít chodit jezdit na cyklotrenažer... Není čas a síla, ale pokusím se ho aspoň 3x týdně urvat... Ani se za těch zátěžových situací nedivím, že v noci vstanu a přežeru se... Na mě totiž žravka platí, když je velká únava...a ta bývá celý školní rok...Musím to nějak prolomit, ale nevím zatím jak.

Já mám výhodu v tom, že žiju s dospělým soběstatčným synem, který nevyžaduje denně teplé večeře. I tak ale teď v létě, kdy jsem propadla kolu, trpí hlavně domácnost, nestíhám velký úklid a vázne žehlení,..

nezvládám. když jsem aktivně cvičila - aby to v průměru dělalo aspoň 7 hodin týdně, tak mi už nezbýval čas na rodinu a na ty malé děti.

Holka myslím, že ty nejsi ta, která by se měla ptát, ale spíš, která by měla být vzorem. :-) Nevím, jak to zvládáš ty, ale mě se skloubit práci, dvě domácnosti, smečku psů, přítele a hubnutí nedaří. Většinou to odnese to hubnutí, protože "nemůžu jet na kole, protože kolo ptořebuje mamka", "nemůžu jít cvičit, protože nemá kdo vyvenčit psy/uvařit večeři/vyprat/uklidit".. atd.
Takže holka - ja já ti závidííím. :-)