Se sebekaučinkem jsem začala před půl rokem. Důvod byl ten, že jsem se dostala na své "hmotnostní maximum", což bylo 86 kg - tolik jsem nevážila ani těsně před porodem - a potřebovala jsem nutně něco změnit. Byla jsem až překvapená, jak jednoduché to bylo. Začala jsem si poctivě zapisovat, co každý den strčím do pusy, něco málo jsem si k tomu přečetla a přidala 2x týdně pohyb. Postupně se semaformy začly zelenat a váha šla pomaličku dolů . Želvička se stala mým velkým přítelem. K dnešnímu dnu mám dole 14 kg - na což jsem patřičně pyšná! Dál už hubnout nechci. Jednak nemám co na sebe :-) a taky jsem si řekla, že toho nechám v okamžiku, kdy moje BMI bude v normě - což je. Mám z toho samozřejmě velkou radost. Jenom mám v sobě jakýsi strach, možná spíš obavu, že když si přestanu jídlo zapisovat nebo když si vezmu kousek buchty, koupím zmrzlinu, že se mi ta váha začne vracet. Já si samozřejmě chci svůj nový životní styl udržet, protože se cítím mnohem líp, ale taky bych si ráda dala bez výčitek svědomí občas tu zmrzlinu...