Musím říci, že si začínám zvykat nosit si krabičky s jídlem a vařit si den předem, i když je to pěknej žrout času. Jen mám problém nepojmu tolik jídla. Když jsem dokázala že semaforky, jsou zelené a oranžové tak už mám problém sníst odpolední svačinu, natož večeři.  Nemáte nějakou radu jak to dokázat, abych to zvládla pojmout a nepraskla. 

Jo a ještě připojím jeden menší zážitek na pobavení protože doma se mi všichni smějí. 

Pondělí ráno probíhalo celkem jako každé jiné, už jsem chtěla odcházet jen co si řasenkou natáhnu na ksichtík aspoň nějaký přijatelný výraz a pod okem sem detekovala  černou tečku, která nešla nějakým způsobem dát pryč.  Došla jsem si za mamkou do práce a celá její kancelář se hádala co to je. Verdikt se mi moc nelíbil, bylo to klíště těsně pod lajnou řas. Zašla jsem na středisko, kde mi řekli, že musím s tímto na oční, letěla jsem na oční tak bylo napsáno, že musím do ÚVN. Jela jsem zapsala jsem se, koupila jsem si poplatek a nastalo 1,5 hodinové čekaní. Přišla jsem na řadu, řekla lékaři co se mi stalo a tomu cukali koutky, zkoumal mi oko a tento super zázrak si musel vyfotit, abych to viděla a aby to mohl zdokumentovat. Následně zavolal sestru, řekl jí co a jak a ta vypusti "Za dvacet let co jsem tady, jsem toto neviděla co s tím budete dělat". Musím říci, že .lékař je u mě vždy až ta poslední možnost a tohle mi moc nepomohlo. Nakonec ho po 30 minutách vyndal s jedním štrejchem do oka a tak mažu své oko abych viděla než to odezní. Musím říci, že se všichni smáli obzvláště když jsem viděla jen obrysy a měla jet MHD domů. 

A víte kde se dá klíšte dostat? ...Na asfaltové ulici cestou do Alberta protože já jsem nikde jinde nebyla. 

Přeji krásný zbytek dne, doufám, že jsem Vás tímto aspoň trochu pobavila protože tohle se asi může stát jen mě ;-)