Včera jsem měla první krizi, ale buď byla malá nebo je mé odhodlání zhubnout větší. Kolega přivezl ze zahraniční cesty chalvu a nešlo jí odolat. Vzala jsem si jen malý kousíček a hned ho poctivě zapsala, ale okamžitě ve mě vyvolal hroznou chuť na něco dalšího sladkého. Říkala jsem si, že malá tyčinka, třeba Kofila, by nebyl takový prohřešek, že se nemůžu takhle "týrat" a večer jdu cvičit.... ale zkusila jsem se oblafnout velkou sklenicí vody a přípravou svačiny, a fungovalo to. Tak doufám, že i příště to takhle půjde. Chtěla bych to alespoň nějakou dobu vydržet buď bez sladkostí nebo jen s minimálním množstvím hořké čokolády, aby si tělo odvyklo. Zajímalo by mě, jestli by se mi chuťové pohárky tak rozdivočily, kdybych si místo do sladkého kousla do něčeho smaženého nebo tučného.
Obecně mám ale pocit, že od chvíle, kdy se sebekoučuju, jím pravidelně a přemýšlím nad tím, co sním, aby tam vždycky byly nějaké bílkoviny a zelenina, tak nejen netrpím hladem, ale ani nějakými návaly chutě na sladké. Fakt ale taky je, že nemám žádné sladkosti v dosahu.

Mám dneska svůj první zelený den! Už včera se mi docela dařilo, když kromě tuku bylo všechno zelené. Tuk už ale nesvítil červeně, ale pokrok - byl žlutý. Večer jsem si začala psát, co bych tak dneska mohla celý den jíst. Sem tam jsem něco někde přidala, jinde ubrala a najednou bylo všechno zelené. Ukazuje se, že to nebylo ani tak těžké - stačilo přidat kousek camembertu a kousek ovčího sýra (před časem jsem ho dostala a byla by ho škoda). Na druhou stranu je to ale trochu děsivé, že stačí tak málo, abych vyčerpala denní limit tuků. To si fakt nedovedu představit, jak se s tím popasujou Vánoce, i kdybych si cukroví a všeho jen sem tam zobla. To budou ty semaforky jak rudá záře.