Nezpanikařila a rychle vymyslela řešení – postavila chlapa do kouta, řekla mu aby se ani nehnul, namazala ho dětským olejem a posypala alabastrovým práškem.
Když se manžel podivoval, co to je, povídá mu: „Drahý, to je socha. Stejnou si koupili Štěrbovi naproti přes ulici a mě se tak líbila, že jsem si řekla, že si ji koupíme taky.“

Tím debata skončila a o soše už napadlo ani slovo, ani když šli večer spát. Ale chvilku potom, co manželka usnula, se manžel zvedl z postele,odešel do kuchyně, nakrájel salám, namazal pečivo máslem, přiložil okurky, rozdělal pivo a odnesl to k soše se slovy. „Tu máte, vemte si. Já tuhle stál u Štěrbů dva dny v pozoru jako idiot a nedali mi ani sklenici vody..."