Datum registrace: 14. 05. 2012
vsliz
Původní Sebekoučink
0 %
0 kg
12 kg
Již zhubnuto: 0 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
| Můj pohyb | |
|---|---|
| Chůze: | 0 km |
| Kolo: | 0 km |
| Cvičení: | 0 h 0 min |
| Všichni uživatelé | |
| Chůze: | 136802.60 km |
| Kolo: | 66657.70 km |
| Cvičení: | 5694 h 36 min |
vsliz
Jak psát blog?Jak si dojít pro pivo dvacet km aneb poručíme vetru aj daždi!
13. 03. 2013
Následující zápis, prosím, nečtěte vy, kdo chcete být pozitivně motivováni. Nečtěte jej ani vy, kdo chcete věřit, že držím redukční stravovací režim. Nečtěte jej pro jistotu nikdo, protože byste mne asi začali podezřívat z toho, že jsem nastrčený špion České pivovarské unie. Ale když mě to holt chutná a … A tak. :-D 
Včera, tj. v úterý, jsme se v práci dozvěděli asi půl hodiny před tím, než se tak stalo, že v půlce města vypnou elektřinu. Když jsem pozoroval reakce lidí na Facebooku, kde jsem se mohl dočíst věty: co budu dělat, to jako nepude dvě hodiny, jo, a další, docela jsem se podivil, jak jsou dnes lidé na elektřině závislí. Když v cca 12 hodin elektřina přestala fungovat, ještě před tím jsem povypínal servery a síťové prvky, oběhl kanceláře a umlčel řvoucí UPSky, tajemník nás svolal a se slovy, že dnes už elektřina nepůjde, jelikož máme krátkou, nás poslal domů. Já jsem před tím byl u maminy navštívit nemocného synka, o kterého mi tam láskyplně pečují, a po příchodu domů jsem si uvědomil, že vysávat nebudu, protože vysavač bez tý eletriky prostě nevysává, žehlit taky nebudu, zametat se mi nechce a kliky neumim. Jal jsem se tedy převlékat, na mé pseudovysportované nožky jsem navlékl slušivé lycrové harapesky, na hlavu narazil kuklu, do uší sluchátka, na tělo mikinu a na ni lyžařskou bundu, upnul gumový bederní pás, do rukou jsem vzal hůlky, spustil GPS tracking a vyrazil vstříc jemňoučce poletujícímu sněhu krok sun krok.
Má trasa vedla do míst, kde jsem letos od začátku roku strávil pěšmo hodně času a nachodil hodně kilometrů, na Smolnickou výsypku, která se tyčí nad naším městem nějakých dvacet let, ještě pamatuji doby, kdy jsme vídávali palivový kombinát Vřesová, který je už nějaký ten rok skryt za umělým pohořím, které stále zvedá zakladač vytěžené hlušiny ze Sokolovské uhelné. Na druhou stranu musím říci, že vznikl celkem pěkný nový ekosystém, který je zrekultivován a obydlen zvěří. Výhodou jsou četné stezky pro pěší a cyklisty, které hojně využívám k pohybu na, jak my místní říkáme, „naše poměry čistém vzduchu“. Sníh poletoval a já jsem upaloval celkem slušnou rychlostí směr západ. Jelikož na zemi ležela vrstvička cca 1 cm, byl pohyb po nezpevněných stezkách celkem snadný, v lednu a únoru, když sněhu bylo dvacet cm, se mi chodilo o poznání hůře, naštěstí mám opravdu kvalitní boty, které drží a jen tak nepromoknou. První vyvýšení, které se zvedá z naprosté roviny, jsem skoro vyběhl, trénovanost je už docela znát, stejně jako když sednu na kolo, netrpím nešvary jako sezónní cyklista či chodec, který šlápne do bot či do pedálů jen v úterý a v dubnu. Následovala druhá a třetí vrstevnice, která je na kole téměř nesjízdná, tedy pro někoho, a nahoře jsem, světe div se, potkal mladého muže s kočárkem, který mne pozdravil a začal na mne mluvit. Gestikulací jsem ho upozornil, že prd slyším, protože mi ve sluchátkách hrály „muziky, muziky, vy pěkně hrajete“ v podání Švédských řezníků Meshuggah a jejich nového opusu Koloss. Vybojoval jsem souboj s telefénem a odpověděl pánovi na otázku, zda ty komíny v dálce jsou Vřesová. Ještě jsem mu stihl říct, že by se asi za cca 1 km dostal přes koleje na poslední nejvyšší vrstevnici, po které se pohybuje monstrum s názvem zakladač. Řekl, že s dítětem v kočárku už nebude tuto cestu podnikat a rozloučil se, docela jsem ho obdivoval, že ten sešup dolů z kopce kočíroval, je to opravdu prudké.
Já pokračoval zatím v krasojízdě, tedy krasošlapu směr Chodov. Na kypě byl celkem čilý provoz, na horní vrstevnici jezdily mašinky s hlušinou, potkal jsem dodávku a Nivu s ostrahou, koukali na mne sice nedůvěřivě, ale nenabyli dojmu, že bych s baťůžkem na zádech, kominické kukle s čepicí a hůlkami v rukou šel krást měď a nechali mne jít. Došel jsem k přírodnímu areálu Bílá Voda, která byla působením mrazu a sněhu opravdu bílá, je tam krásně a v létě je tam fakt fajn koupání, trochu Chodovákům tak pěkné koupaliště závidím. Počasí bylo zatím v klidu, já šlapal jak parní lokomotiva, až se mi prášilo za kánoí a celkem rychle jsem sešel dolů do Chodova, převýšení cca 100 metrů a řekl si, že bych si mohl navštívit kamaráda, který byl doma po noční.
Došel jsem k němu, zazvonil na zvonek a po otázce, kdo je, pronesl heslo: Mate doma psa? Nemame. Otevšete, kestapo! Zámek zavrčel a vpustil mne dovnitř. Kdyby nevpustil, zavrčel bych na něj já, byl jsem totiž pěkně rozběhnutej. U kamaráda jsem si dal triko a kuklu na topení, hůlky do kouta, telefon na nabíječku, protože žere jak druhej blok Černobylského reaktoru, sebe na gauč a do sebe (teď STOBáci zavřete oči) dvě Postřižinský dvanáctky s fotkou Bohumíra Hrabala, musím říct, že Nymburské pivo jsem neznal a zachutnalo mi. (Tak, teď ty oka můžete zase otevřít). Pokecali jsme asi hodinu a půl, já se trochu osušil, poděkoval Honzovi za pivo a azyl a vyrazil na šlap směr Lidl Chodov. Nutno říci, že se venku rozesněžilo, že jsem musel nasadit brýle a zrychlit tempo, abych prohřál vlhké oblečení, které nestačilo zcela uschnout. Doklapal jsem na flek, jak by řekl Číča z navigace iGo, tzn. k Lidlu. Dovnitř jsem musel, neb jsem měl v batohu jednu prázdnou pivní láhev a potřeboval jsem ji nutně vrátit. Teda potřeboval jsem hlavně koupit toaletní papír. V Lidlu mne upoutaly dvě věci:
Takže, (teď zase zavřít oči) jsem vzal od každého jedno, do košíku ještě ten toaleťák a tradá ven z Lidlu, tedy po zaplacení a směr Mírová, Jimlíkov a domov.
Venku se rozsněžilo tak, že jsem litoval, že nemám na svých cyklobrýlích stěrače. Musím podotknout, že by mi asi nebyly nic platny, jelikož se mi mlžily zevnitř, musel jsem je co kilometr sundávat a otírat, až jsem je nakonec nechal v kapse a nastavil plískanici, větru a sněhu svou ošlehanou zálesáckou tvář (muhehe :-D). Auta na zasněžené silnici prováděla podivuhodné krasobruslařské kreace, něco takového člověk vidí jen na mistrovství světa v krasobruslení a já to měl zdarma! :-D Ale mělo to svá úskalí, čas od času je prováděla při jízdě směrem ke mně a několikrát jsem uskakoval do příkopu, to když se míjela dvě nákladní auta na silnici široké 6 metrů, to opravdu pro pěšího nezbývalo místo. Takže jsem si při tom i procvičil techniku „přískokem do škarpy“ :-D
Cesta ubíhala, já si olizoval sníh a led z vousů a cítil, že se mi na pravém chodidle obnovuje puchýř, který už jsem považoval za zažehnaný, ale to nevadí, to rozchodíme. Musím říct, že jsem se chvílemi asi dokázal vžít do pocitů Hanče a Vrbaty, když je v Krkonoších zastihla sněhová bouře, v březnu bych se toho v našich zeměpisných šířkách věru nenadál.
No nic, po dvou a půl hodinách čistého času jsem dorazil domů. Kupodivu jsem nezmrznul a cítil se celkem dobře. Napustil si vanu, otevřel (nekoukat!) medové pivo a zkontroloval krokoměr, který ukazoval přes 23 000 kroků, trasu, která ukazovala necelých dvacet km a vydanou energii 7600 kJ.
Takže jsem si řekl, že si to jedno pivo ještě zasloužím a večer ty bramborový halušky se zelím taky :-D
No a dneska? Až na puchýř je mi fajn a už přemýšlím, kam po práci zase vyrazím, tentokrát s čelovkou, už aby byl ten letní čas!
Jsem v jistém ohledu extrémista a považuji své aktivity za sportovní, takže si můžu dopřát dostatek jídla a pohybu i v extrémních podmínkách, ale vy, děti, to radši nezkoušejte, mohly byste buď umrznout, nebo se ztratit :-D Anebo to zkoušejte, ale pak se na mne nevymlouvejte! Já nic, já muzikant! Každopádně vám chci říct, že pohyb je v každém ohledu, když tělo slouží, příjemná věc!
Včera, tj. v úterý, jsme se v práci dozvěděli asi půl hodiny před tím, než se tak stalo, že v půlce města vypnou elektřinu. Když jsem pozoroval reakce lidí na Facebooku, kde jsem se mohl dočíst věty: co budu dělat, to jako nepude dvě hodiny, jo, a další, docela jsem se podivil, jak jsou dnes lidé na elektřině závislí. Když v cca 12 hodin elektřina přestala fungovat, ještě před tím jsem povypínal servery a síťové prvky, oběhl kanceláře a umlčel řvoucí UPSky, tajemník nás svolal a se slovy, že dnes už elektřina nepůjde, jelikož máme krátkou, nás poslal domů. Já jsem před tím byl u maminy navštívit nemocného synka, o kterého mi tam láskyplně pečují, a po příchodu domů jsem si uvědomil, že vysávat nebudu, protože vysavač bez tý eletriky prostě nevysává, žehlit taky nebudu, zametat se mi nechce a kliky neumim. Jal jsem se tedy převlékat, na mé pseudovysportované nožky jsem navlékl slušivé lycrové harapesky, na hlavu narazil kuklu, do uší sluchátka, na tělo mikinu a na ni lyžařskou bundu, upnul gumový bederní pás, do rukou jsem vzal hůlky, spustil GPS tracking a vyrazil vstříc jemňoučce poletujícímu sněhu krok sun krok.
Má trasa vedla do míst, kde jsem letos od začátku roku strávil pěšmo hodně času a nachodil hodně kilometrů, na Smolnickou výsypku, která se tyčí nad naším městem nějakých dvacet let, ještě pamatuji doby, kdy jsme vídávali palivový kombinát Vřesová, který je už nějaký ten rok skryt za umělým pohořím, které stále zvedá zakladač vytěžené hlušiny ze Sokolovské uhelné. Na druhou stranu musím říci, že vznikl celkem pěkný nový ekosystém, který je zrekultivován a obydlen zvěří. Výhodou jsou četné stezky pro pěší a cyklisty, které hojně využívám k pohybu na, jak my místní říkáme, „naše poměry čistém vzduchu“. Sníh poletoval a já jsem upaloval celkem slušnou rychlostí směr západ. Jelikož na zemi ležela vrstvička cca 1 cm, byl pohyb po nezpevněných stezkách celkem snadný, v lednu a únoru, když sněhu bylo dvacet cm, se mi chodilo o poznání hůře, naštěstí mám opravdu kvalitní boty, které drží a jen tak nepromoknou. První vyvýšení, které se zvedá z naprosté roviny, jsem skoro vyběhl, trénovanost je už docela znát, stejně jako když sednu na kolo, netrpím nešvary jako sezónní cyklista či chodec, který šlápne do bot či do pedálů jen v úterý a v dubnu. Následovala druhá a třetí vrstevnice, která je na kole téměř nesjízdná, tedy pro někoho, a nahoře jsem, světe div se, potkal mladého muže s kočárkem, který mne pozdravil a začal na mne mluvit. Gestikulací jsem ho upozornil, že prd slyším, protože mi ve sluchátkách hrály „muziky, muziky, vy pěkně hrajete“ v podání Švédských řezníků Meshuggah a jejich nového opusu Koloss. Vybojoval jsem souboj s telefénem a odpověděl pánovi na otázku, zda ty komíny v dálce jsou Vřesová. Ještě jsem mu stihl říct, že by se asi za cca 1 km dostal přes koleje na poslední nejvyšší vrstevnici, po které se pohybuje monstrum s názvem zakladač. Řekl, že s dítětem v kočárku už nebude tuto cestu podnikat a rozloučil se, docela jsem ho obdivoval, že ten sešup dolů z kopce kočíroval, je to opravdu prudké.
Já pokračoval zatím v krasojízdě, tedy krasošlapu směr Chodov. Na kypě byl celkem čilý provoz, na horní vrstevnici jezdily mašinky s hlušinou, potkal jsem dodávku a Nivu s ostrahou, koukali na mne sice nedůvěřivě, ale nenabyli dojmu, že bych s baťůžkem na zádech, kominické kukle s čepicí a hůlkami v rukou šel krást měď a nechali mne jít. Došel jsem k přírodnímu areálu Bílá Voda, která byla působením mrazu a sněhu opravdu bílá, je tam krásně a v létě je tam fakt fajn koupání, trochu Chodovákům tak pěkné koupaliště závidím. Počasí bylo zatím v klidu, já šlapal jak parní lokomotiva, až se mi prášilo za kánoí a celkem rychle jsem sešel dolů do Chodova, převýšení cca 100 metrů a řekl si, že bych si mohl navštívit kamaráda, který byl doma po noční.
Došel jsem k němu, zazvonil na zvonek a po otázce, kdo je, pronesl heslo: Mate doma psa? Nemame. Otevšete, kestapo! Zámek zavrčel a vpustil mne dovnitř. Kdyby nevpustil, zavrčel bych na něj já, byl jsem totiž pěkně rozběhnutej. U kamaráda jsem si dal triko a kuklu na topení, hůlky do kouta, telefon na nabíječku, protože žere jak druhej blok Černobylského reaktoru, sebe na gauč a do sebe (teď STOBáci zavřete oči) dvě Postřižinský dvanáctky s fotkou Bohumíra Hrabala, musím říct, že Nymburské pivo jsem neznal a zachutnalo mi. (Tak, teď ty oka můžete zase otevřít). Pokecali jsme asi hodinu a půl, já se trochu osušil, poděkoval Honzovi za pivo a azyl a vyrazil na šlap směr Lidl Chodov. Nutno říci, že se venku rozesněžilo, že jsem musel nasadit brýle a zrychlit tempo, abych prohřál vlhké oblečení, které nestačilo zcela uschnout. Doklapal jsem na flek, jak by řekl Číča z navigace iGo, tzn. k Lidlu. Dovnitř jsem musel, neb jsem měl v batohu jednu prázdnou pivní láhev a potřeboval jsem ji nutně vrátit. Teda potřeboval jsem hlavně koupit toaletní papír. V Lidlu mne upoutaly dvě věci:
- Pivo Argus medové
- Pivo Argus tequilla
Takže, (teď zase zavřít oči) jsem vzal od každého jedno, do košíku ještě ten toaleťák a tradá ven z Lidlu, tedy po zaplacení a směr Mírová, Jimlíkov a domov.
Venku se rozsněžilo tak, že jsem litoval, že nemám na svých cyklobrýlích stěrače. Musím podotknout, že by mi asi nebyly nic platny, jelikož se mi mlžily zevnitř, musel jsem je co kilometr sundávat a otírat, až jsem je nakonec nechal v kapse a nastavil plískanici, větru a sněhu svou ošlehanou zálesáckou tvář (muhehe :-D). Auta na zasněžené silnici prováděla podivuhodné krasobruslařské kreace, něco takového člověk vidí jen na mistrovství světa v krasobruslení a já to měl zdarma! :-D Ale mělo to svá úskalí, čas od času je prováděla při jízdě směrem ke mně a několikrát jsem uskakoval do příkopu, to když se míjela dvě nákladní auta na silnici široké 6 metrů, to opravdu pro pěšího nezbývalo místo. Takže jsem si při tom i procvičil techniku „přískokem do škarpy“ :-D Cesta ubíhala, já si olizoval sníh a led z vousů a cítil, že se mi na pravém chodidle obnovuje puchýř, který už jsem považoval za zažehnaný, ale to nevadí, to rozchodíme. Musím říct, že jsem se chvílemi asi dokázal vžít do pocitů Hanče a Vrbaty, když je v Krkonoších zastihla sněhová bouře, v březnu bych se toho v našich zeměpisných šířkách věru nenadál.
No nic, po dvou a půl hodinách čistého času jsem dorazil domů. Kupodivu jsem nezmrznul a cítil se celkem dobře. Napustil si vanu, otevřel (nekoukat!) medové pivo a zkontroloval krokoměr, který ukazoval přes 23 000 kroků, trasu, která ukazovala necelých dvacet km a vydanou energii 7600 kJ.
Takže jsem si řekl, že si to jedno pivo ještě zasloužím a večer ty bramborový halušky se zelím taky :-D
No a dneska? Až na puchýř je mi fajn a už přemýšlím, kam po práci zase vyrazím, tentokrát s čelovkou, už aby byl ten letní čas!
Jsem v jistém ohledu extrémista a považuji své aktivity za sportovní, takže si můžu dopřát dostatek jídla a pohybu i v extrémních podmínkách, ale vy, děti, to radši nezkoušejte, mohly byste buď umrznout, nebo se ztratit :-D Anebo to zkoušejte, ale pak se na mne nevymlouvejte! Já nic, já muzikant! Každopádně vám chci říct, že pohyb je v každém ohledu, když tělo slouží, příjemná věc!
Hodnocení (11 hlasů):
Sdílet:
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
13. 03. 2013 16:49
vsliz
tak se nám tady na západě udělal pěkně, takže zase jdu. Dneska ale tak max. půlku. :-D Ten puchýř na noze je docela velkej, budu muset přehodnotit botky :-D
13. 03. 2013 16:02
zas opět super čtení... ty dvě pivka u kamaráda si spálil cestou domů a a pak je zase třeba doplnit vitamíny :-) Chůzi zdar a dobrému pivu zvláště :-)
13. 03. 2013 14:35
Ráda si ctu Tvoje blogy. Je to veselé a vtipné. Ale hlavne se chci zeptat, jsi z Nové Role?
13. 03. 2013 13:36
Ten poslední obrázek - to jsi celý ty :D Úplně plasticky si to představuju :D Opět ode mě velká pochvala jak za krásně napsaný blog, tak hlavně za ten obdivuhodný výkon, smekám :D
13. 03. 2013 12:24
Abych pravdu řekl, v mém okolí není zatím nikdo, kdo by se přidal. Všichni se na něco vymlouvají, jednou je moc zima, po druhé moc teplo... :-D A mne zase nebaví jednou týdně volejbal, protože mám problém s kolenem. takže jezdím na kole a chodím sám. Možná by se někdo našel, ale nevím o nikom. Taky asi moje tempo nevyhovuje každému, volím docela hardcore tempo, kvůli tréninku svalů.
13. 03. 2013 12:20
skvěle napsané, jsi výborný "řečník", hlavně na papíře. Čte se to jak detektivka jedním dechem a ještě mám chuť se jít projít. Super.
13. 03. 2013 12:10
ty píšeš úúúplně skvěle!!!
Přečtu to vždy jedním dechem :-)
V každém případě bych se hned připojila, ať už jako spoluturista nebo spolucyklista, stále někoho hledám a v okolí "ukecávám" ...
Přečtu to vždy jedním dechem :-)
V každém případě bych se hned připojila, ať už jako spoluturista nebo spolucyklista, stále někoho hledám a v okolí "ukecávám" ...
13. 03. 2013 11:45
To je právě to největší umění - vychytat rovnováhu mezi příjmem a výdejem.
A pivo je nejlepší iontový nápoj.
A pivo je nejlepší iontový nápoj.
13. 03. 2013 11:28
Ty tvoje blogy miluju! Motivační, to ony jsou, to jo - ale i demotivační: nechce se mi psát vlastní, když to takhle pěkně neumím. To budu radši jen číst! (A chodit, samozřejmě.)
13. 03. 2013 11:22
Ono je to všechno o nějaký vyvážený rovnici příjmu a výdeje. Alespoň u mne, protože můj metabolismus funguje správně, tedy přiměřeně věku. :-D A jo, to teda zasyčí. Pořád to mám tak, že když energii přijmu, musím ji i vydat. Teď neřeším váhový úbytky, ale kondici a svalstvo. Ještě bych k těm nohám potřeboval přidat ruce, ale zatím nevím, jak chodit po rukou :-D
13. 03. 2013 11:09
Moc pěkné :) Já mám pivo taky ráda. A když si tak pěkně vypěstuješ žízeň pohybem, jen to zasyčí :o)
13. 03. 2013 11:05
Po takovém výkonu se i nějaký ten kvalitní iontový nápoj hodí vypít ;-)
Naštěstí mně v podobě piva nechutná. Takže mě to motivuje ppuze kla
Naštěstí mně v podobě piva nechutná. Takže mě to motivuje ppuze kla
13. 03. 2013 10:45
Tohle tedy bylo fakt možná i víc než padesát vět, ale že by to bylo nic, to bych tedy s Tebou polemizovala... Tvoje věty mě spolehlivě pobaví, těším se, co se dočtu v každé další. A abych nezapomněla, oceňuju Tvůj výkon, to pivo sis stopro zasloužil (i když nechápu, proč pivo někomu chutná, za svůj život jsem vypila necelé jedno a ten zážitek potom ani nemohu popisovat).
13. 03. 2013 10:33
A pak že jsou ženský ukecaný :-)
To pivo jsi si zasloužil, tolik kroků a ještě v takových podmínkách !
Jen doufám, že jsi Petra namotivoval k té chůzi a ne k tomu pivu.
To pivo jsi si zasloužil, tolik kroků a ještě v takových podmínkách !
Jen doufám, že jsi Petra namotivoval k té chůzi a ne k tomu pivu.
13. 03. 2013 10:25
Děkuji. Já totiž trpím syndromem sněmovního řečníka, umím říct nic padesáti větami :-D Tak snad ty moje blogy tímhle nešvarem netrpí. :-D
vsliz
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
