Ahoj,

doufám, že Vás trošku motivuji, ráda bych se podělila o svůj příběh.

Cítím se dneska báječně - dneska je to jeden rok, co jsem začala hubnout. Mám v plánu oslavovat koupí nehorázně drahé kabelky.JOdměna jetotiž ta změna samaJ

Jím si tu tak ten svůj jogurt/tvaroh s kustovnicí a mandlema a vzpomínám, jak jsem lonitouhle dobou byla zoufalá, zuřivě hledala po internetu jak na to. Věděla jsemuž z mnoha pokusů, že nic co jsem do tý doby zkoušela, nemá ten správnej efekt,nebo to vydržím chvíli. Pak jsem našla kombinační jídelák od VZP a to mizměnilo život. Přišla jsem domů, vzala si váhu a zvážila si ty porce. Připadaly mi směšně malý, ale říkala jsem si, že to teda zkusím, naposled, a jestli to nezabere,tak už na to kašlu. Moje váha se nacházela v pásmu obezity a to mě úplně drtilo nejen fyzicky (stálá únava, nechuť k čemukoli, otupělost, fyzička 0) ale i psychicky (pocity méněcennosti, neatraktivity, pocit společenskýho vyřazení přiurčitých aktivitách (přece nebude tlustá holka zkoušet nějaké extra sportyapod.), nemožnost se stále vejít do oblečení v některých obchodech, noční můra vylézt někde v plavkách, nebo nedej bože sdělit svojí váhu, velikost…). Měla jsem pocit, že je to buď, a nebo. Vybrala jsem si tu lepší možnost. Moje váha totiž každým rokem co jsem byla v sedavé práci rostla a já se bála, že se jednoho dne probudím a opravdu na té váze bude 100 kg, to jsem prostě nemohla rozdýchat.

Tak jsem siřekla, že udělám všechno, jen když to bude trochu fungovat, aby to aspoňnerostlo… Samozřejmě každýho napadne: tak proč jsi prostě nezačala míň jíst? Noprotože to jsem zkoušela několikrát a vždy to skončilo tak, že jsem zhubla 5 –12 kg a pak začala povolovat a najednou byla ta kila plíživě zpátky a častonějaké navíc. Potřebovala jsem ten bič sebekoučinku, protože ten kombinačníjídelníček byl pořád dokola to samý a protože na mě mrzutě nesvítil, když jsemsi dala něco navíc.

Takže co sibudeme povídat – ten začátek byl nejtěžší, ale už po Vánocích jsem nakupovalaoblečení o číslo až dvě menší! Bylo to bezvadný a jak jsem objevila něco cofunguje, už mě nemohlo nic zastavitJ

Do toho jsem začala cvičit s Jill a moje fyzička šla pomalu, ale jistě nahoru. Navykla jsem si na systém 6x 0.5 h týdně a jeden den odpočinku a najednou mi přišlo ráno vstát, odcvičit a jít do práce úplně normální, běžný. Už jsem nepřemýšlela, jestli to budu dělat. Bylo to prostě něco, co jsem dělala. Dneska, i kdybychměla vstávat ve 4 ráno, tak si odcvičím a pak až jdu do práce. Prostě je tosoučást mého rána a ikdyž jsou rána, kdy se cítím unavená, mrzutá a nechce semi, stejně si dám alespoň jógu, nebo nějaký posilování na břicho a těch alespoň 20 minut si odcvičím. Pak se cítím líp a ve finále jsem ráda, že jsem toudělala. No a o tom, že jsem po čtyřech měsících zjistila, že můžu opravdu vkuse běžet a klidně i dlouho, to by taky bylo na dlouhé vyprávění. Úplně vidím,jak jsem byla překvapená - šla jsem to jentak zkusit. Nejdřív to bylo: zkusímto k lávce, pak tak už doběhnu k tomu stohu, pak pod les, zpátky do vsi a pak ksousední vsi a pak jsem si řekla: „hmmm. Tak radši skončím na 40 min, abych tonepřepálila…“ No, po prvním běhu mě bolela vnitřní strana stehen, po druhém užne a pak už jsem jen začala postupně přidávat. Pak jsem poprvé zkusila 10 km abyla na sebe šíleně hrdá, že jsem to dalaJ Pak jsemzkoušela zlepšovat čas, pak zvýšit na 12.5 a pak jsem si jednou takhle zkusila15 km. No a ono to klaplo, ikdyž konec už byl dost psychicky náročný. Sice jsemse tím na týden odrovnala, prakticky jsem ten týden nemohla normálně cvičit,ale připadala jsem si fakt cool:-D

12.4. jsem konečně přestala i s kouřením. Dala si poslední cigáro. Předcházelo tomu 5 týdnů odvykání, kdy jsem z původních 6 denně postupně snižovala až k 0. Vpodstatě jsem si říkala, jestli nejsem směšná – snažila jsem se krom „dietně“jíst také zdravě, sportovala a pak si zapálila. Najednou jsem prostě měla pocit, že je ten pravý čas to zkusit…přestat si kazit svůj nový zdravější život. Hubnutí už jsem v té době měla zažité, takže mě nestresovalo. No a tímj sem dovršila největší změny. Získala jsem mnohem hezčí postavu, odvahu jít za svým, jsem celkově sebevědomější, jsem víc aktivní a ne pořád unavená, sport azdravé jídlo se stalo mým koníčkem (dřív jsem třeba skoro nevařila) a okolí,ikdyž ze začátku dost nepříjemné, si časem zvyklo:-D Doufám, že se mi nový přístup vrátí na zdraví v budoucnu – zatím jsou změny hlavně na pleti a méně se mi mastí vlasy, zbytek nemůžu říct, protože jsem mladá a žádné větší trable jsem ještě zatím snad neměla...

Takže rok uplynul, moje váha se drží na kouzelných 64 kg/168 cm, ke kterým jsem myslela,že se nikdy ani nepřiblížím. Sice po vzhledové stránce vím, že je ještě na čem pracovat, ale v zásadě jsem spokojenější, než jsem kdy byla. Cesta to byla dlouhá a těším se, co přinese další rok. Minulý rok byl nabitý změnami. Vím, že je tu pořád nebezpečí návratu váhy a vždycky bude, přesto si myslím, že by člověk měl oslavit každou, i malou změnu, které se mu podařilo dosáhnout - ať je to 1kg, nebo 20 - důležité je pokračovat správným směrem, nebo alespoň udržovat status co je.

Takže tolik k mojí životní změněJ Tenhle den je něco jako moje druhé narozeniny, něco jako oslava procitnutí, k plnějšímu,šťastnějšímu životu…je to jako bych s sebou celý život tahala nějaký závaží fyzické i psychické a najednou ho konečně odhodila a mohla být z nenadání kýmkoli chci.

Úžasný!

Ps: ve fotogalerii jsem dala 2 fotky, sice ta první není nejlepší kvality - ale vypovídá za vše...