Hubnutí tady se mi zatím moc líbí. Asi jako hodně z vás jsem prošla několika hubnoucíma a nabíracíma procesama... Vždy to bylo těžké začít, udržet to, ale lehké zas nabrat i více kilo zpět. 

Úplně první neplánované hubnutí začalo v mých asi 13 letech, kdy jsem měla mononukleózu a musela jsem držet dietu. Zvládala jsem zdravý životní styl a docela dlouho poté - asi třičtvrtě roku a pak se to zas nějak zvrtlo a šlo to doháje.

Další pokus nastal na střední škole, kdy jsem se s maminkou pustila do dělené stravy. Šlo to krásně, v té době jsem ještě nebyla obézní, měla jsem jen nadváhu a za půl roku jsem zhubla 10kg. Bylo to krásné, ale nedalo se to nějak držet dlouho. Rohlík se šunkou a máslem jsem měla zakázaný a přitom jsem ho taaaak milovala a když si musíte vysloveně nuceně odpírat, tak to není ono. 

Pak jsem začala chodit do Diany, která funguje stejně jako Stob - každý týden schůzky, povídání, cvičení. Bylo to fajn, ale zase jsem vydržela půl roku a konec.

Poslední vážný pokus o hubnutí byl, když jsem si nechala dát balonek do žaludku. Zase půl roku, vyndání balonku a zase konec hubnutí.

Do toho několik různých pokusů podle různých internetových stránek, pomocí prášků, zvracení (no teď bych si nafackovala) atd....

Všechny pokusy o zhubnutí měly ale bohužel nesprávný důvod - tlak okolí a hlavně rodiny. Okolí tlačilo, začala jsem tedy hubnout, okolí bylo spokojené, když utichl "hlas lidu" poté, co jsem něco zhubla, zase jsem se na to vykašlala. Nikdy to nevycházelo ze mně, z toho, že chci JÁ! A to bylo prostě špatně! Nikdy jsem nedokázala mluvit o tom, kolik vážím, že hubnu atd., vždy mi to přišlo jako tabu téma, že o tom prostě nemluvím, že je to jen můj problém. Vadilo mi, když o tom někdo chtěl se mnou mluvit, byla sem protivná a zlá, vadilo mi i když si mě přítel prohlížel, když jsem se převlíkala, vadilo mi vše, měla jsem pocit, že o tom nemůžu mluvit, že se nikomu nemůžu líbit, že to prostě nejde a tím sem blokovala samu sebe.

Teď je to ale jiné, přišla jsem si k tomu sama - žádné za týden začnu - prostě jsem v jedné diskuzi stránku Stob klubu našla a hned ten den jsem začala, z minuty na minutu. Hned jsem o svém hubnutí řekla rodině, po týdnu jsem dokázala říct mámě i kolik opravdu vážím. Dokonce jsem včera o svém úmyslu řekla i přítelovi, což bych nikdy dřív neudělala. Ten sice rád není (má rád mé tvary :D), ale podporuje mě! Je to nezvyklý pocit... 

Prostě jsem tu ráda a jsem ráda, že jsem vás našla :)