Závislosti máme pozitivní a negativní a tuto závislost já beru jako pozitivní! U PC strávím vzhledem ke své práci většinu svého dne, dříve jsem si práci prokládala Facebookem a nebo jedním pejskařským fórem, teď si ji prokládám Stobem. Vždy se těším, co nového si přečtu na blogách ostatních spolubojovnic, co nového, či zajímavého zjistily a objevily, jaké nové životní příběhy nám tu sdělí a s čím se svěří. Je to jak dostat darem kupu nových přítelkyň, kterým se člověk může otevřít a nemusí se bát, že ho odsoudí. Jsem tu 9 dní a těch nových přítelkyň mám již 49! To je pro mě důkazem toho, že jsem tu správně, že tu jsou lidi od toho, aby se podpořili a povzbudili, aby si pomohli v časech dobrých i těch špatných, kdy na některou z nás padne depka, že to dál nejde, že se váha zastavila, že se snědlo něco navíc, či nesprávného.

Člověk tu má prostě pocit, že sem opravdu patří, že je tu správně a byl hloupý, že kdy hledal pomoc jinde :D 

Jsem hodně empatický člověk, který brečí na konci skoro každého filmu, na každé svatbě, dokonce i když se loučím se svýma lidičkama na nějaké akci, kterou jsem pro ně uspořádala, když vidím jejich spokojené výrazy. A stejně tak mám slzu na krajíčku, když vidím tu podporu tady!

Mám konečně pocit, že jsem někde, kde se můžu vypsat ze svých každodenních radostí i starostí, ze svých pocitů, přání, tužeb, ze všeho co ve mě dřímá a nemohlo ven, protože nebylo komu. Samozřejmě mám přítele a skvělou rodinu a hodně přátel, ale jsou věci, které má člověk pocit, že jim nemůže říct. Já se z toho vždy vypisovala, ale nebyl nikdo, komu bych se odvážila to dát přečíst a tady tu odvahu mám. Mám odvahu, na všechno!

Nastavila jsem si pozitivní myšlení a s ním to jinak nejde, než jít dál a dokázat to, co člověk chce! Chci zhubnout, k tomuto cíly již cestu mám, další bod je dokončit školu, cesta je, vůle je méně, ale teď už mám konečně pocit, že to dokážu :)

Díky vám dámy za to, že jsem vás našla!!!!