Každý druhý člověk váží více než by měl. Zákonitě z toho vyplývá, že se nemůže dostávat každému odborné pomoci. A i kdyby byl dostatečný počet lékařů, nutričních terapeutů resp. zařízení pro intervenci - léčbu nadváhy a obezity, pak je nutné říci, že člověk je svoji podstatou tvor líný a nechce se mu do zásadních změn svého dosavadního životního stylu. Mnoho lidí se pokouší hubnout, ale většinou volí velmi nevhodné způsoby, a to často takové, které se mu zdají nejméně náročné. Za málo práce – velké výsledky. Mnoho obézních tak prožívá život ve jménu tak zvaného „černobílého myšlení“, kdy se jejich bytí na zemi skládá z období diet a přejídání. Nejeden člověk se točí neustále v začarovaném kruhu „začátků diet“ - od prvního dne v roce, měsíci, od úplňku, pondělka si říkáme, že vše bude úplně jinak, nasadíme redukční dietu, netkneme se sladkého či tučného a apod.
Aby člověk vydržel v nastolené změně, musí ho změněný návyk těšit. Musí být neustále v kontaktu s někým, kdo ho bude podporovat ve chvílích, kdy nepůjde vše tak, jak by člověk chtěl – vybočení samozřejmě patří k životu. A zhublý člověk musí počítat s tím, že bez odborné pomoci jsou výkyvy na váze zcela přirozené. Jde o to nevybočit z určitých mezí a nenabrat vše, co jsem zhubl.
Mohlo by Vás zajímat
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
Za posledních 10 let: 75kg - 56kg - 72kg - 61kg - 74kg - 65kg - pak dvě děti - ke konci jsem měla přes metrák :-p
a teď mám 77 a chtěla bych se zas dostat na těch 65. Ale hlavně to pak udržet, to je na tom to nejtěžší :-)))
A všem ostatním - ani my "hubení" to nemáme zadarmo - opravdu nemůžeme jíst všechno a ležet na gauči. Opravdu musíme přemýšlet co a kdy sníme a opravdu se hýbeme často a hodně!
Důvod? Málo času na sebe, stres v práci, nevěnování se naučeným zásadám a na pohyb už vůbec nebyl čas. Prostě nesebekázeň.
Tak začínám znovu, tyhle stránky jsou super, semaforky jsou jednoznačné a funkční.
Když je pohoda, jde to prostě líp.